Toto je druhý díl doposud
nekonečné série Nadcházející hrozba.
Rafnaeh,jeden den před událostmi v Melhsburgeru:
Slunce se probudilo ze svého nočního spánku a
vypustilo paprsky životodárné barvy do okolí,čímž rozzářila doposud spící
krajinu pod ním.Vše oživlo a začalo hrát barvami tepla a světla.Avšak to vše
bylo překryto ještě krásnější velkolepostí,protože jakmile paprsky dopadly na
vysoké hradby,odhalily přenádherné město,hrdě se tyčící nad svým okolím.Jeho
mohutné vysoké magické věže se tyčily do nedozírných výšek a z člověka
dělaly mravenečka.Pod těmito vysokými okouzlujícími věžemi se rozkládali ještě
velkolepější paláce a různé budovy.Poté se město nořilo do stínů ohromně
mohutných hradeb,které město obklopovaly.Tak působilo ráno na město
Rafnaeh,Věže Mágů,jak mu bylo říkáno v Obecné řeči(řeči lidstva).
Jakmile se probudilo město,probudil se veškerý život
v něm.Hordy mladých studentů magie odcházelo do škol,naučit se novému;muži
odcházeli do práce(většinou úřednické) a ženy prožívali každodenní rutiny,jako
například vaření či nákup na tržištích.Město bylo tuze rozlehlé a obyvatelstva
mělo nespočet.Jako každé jiné akademické město i tohle město bylo silně
ovlivněno studiem a provozováním magie a používáním různých mechanických strojů
a perpetum mobile.
Jednou takovou školou byla i škola magie mistra
Marthanona,který doučoval pouze soukromě a pouze ty,o kterých si myslel,že to
někam jednou dotáhnou.Měl dohromady dvacet studentů,ale toho vyučoval pouze
osobně Xerexse,nadaného mladíka,který se přikláněl k ohnivé magii,jedné
z nejsilnější a nejútočnější magie vůbec.
Xerexs by raději nyní dováděl úplně někde jinde,ale
společnost a nátlaky jeho velmi studovaných rodičů mu nedovolovaly nic
jiného,nežli se učit učit učit a učit,což se Xerexsovi zrovna moc dvakrát
nelíbilo.Ale pokud se jednalo o ohnivou magii,nedělalo mu to sebemenší problém.
Nyní měl poslední hodinu dnešní výuky,což nebylo nic
jiného než jeho oblíbená ledová a vodní magie.Celou hodinu se příšerně moc
trápil se zápisy o různých kouzlech a ke konci hodiny přišlo to nejhorší.
Marthanona seděl u svého psacího stolu a neustále něco
psal svým elegantním brkem.Byl velmi zaneprázdněn,jak šlo vidět na jeho
pohledu,pohledu zestárlého muže,který v životě mnoho zkusil a mnoho
zažil.Vyhrál mnoho bitev a viděl umírat mnoho mrtvých.Xerexs měl hlavu znuděně
opřenou o dlaň a kousal hrot brka.Nepřál si nic jiného,než aby Marthanon
oznámil konec hodiny a on konečně vyběhl ven ze školy.Bohužel,zatím byl ve
škole a zatím se stále nudil.
Marthanona zničehonic hlasitě zabouchl knihu,do které
cosi psal a nahlas promluvil:„Tak,podíváme se,co jsi se za dnešek
naučil!“.Øekl to tak hlasitě,že Xerexs vyskočil na nohy,ještě než vyskočil,tak
se dlaní bouchl do brady a ještě navíc si zabodl hrot brka do dásně.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se ho Marthanon
„Jistě,mistře,trochu sem se polekal,“ubezpečil ho.
„Nuže,“podotkl, „na začátku téhle hodiny jsem ti
zadal,abys se naučil teoretickou část přeměny vody v led a jeho uzavření
v časové smyčce.Nemám pravdu?“
Xerexs myslel,že omdlí.Vzpomněl si,že mu Marthanon
něco takového na začátku hodiny vykládal,ale to by nesměl být hlavou úplně
někde jinde.„Jistě,“zalhal.
„Nuže,vyzkoušíme si to!“řekl a vyčaroval vedle sebe
korbel vody.Xerexsovi se stáhlo svalstvo na tváři.Nevěděl,co má dělat.
„Co na mě tak zíráš.Chop se toho džbánku!“povzbudil
ho.Xerexs nedobrovolně uchopil žejdlík.„Výborně!A teď,Xerexsi,se velmi
soustřeď a až si budeš myslet,že jsi připraven,vrhni na mě vodu a pokus se jí
zmrznout a zastavit!Zvládneš to?“
Xerexs moc dobře věděl,že říci mistrovi ano by bylo až
příliš riskantní a proto mu vše odkýval.Ale když mělo přijít do
tuhého,znervóznil.Jeho mistr na něj očekávajíce hleděl.Udělat to musí.Nechtěl
se na to dívat.Zavřel oči,soustředil se a pak vzal a plnou silou vymrštil vodu
z korbele přímo na Marthanona.
Chvíli neudělal vůbec nic,přál si,aby mohl okamžitě
zmizet,protože už na sobě cítil oči naštvaného kouzelníka,který je zlitý
vodou.Nevydržel to,musel se podívat.
Otevřel oči a spatřil Marthanona,jak křečovitě stojí a
má zavřené oči.Nad ním se vznášela seskupená voda,nebyla sice zmrzlá,ale
mistrovi nějak neuškodila.Byl na sebe velmi hrdý.
Marthanon to již také nevydržel a otevřel oči.Vyjeveně
hleděl na Xerexse,který zase vyjeveně hleděl nad jeho hlavu.To donutilo
čaroděje,aby se ohlédl nad sebe a vcelku se i lekl.
Tlesk dlaněmi.„No výborně,výborně,Xerexsi!Sice jsi
nedosáhl efektu,které jsme chtěli docílit,ale abych se přiznal,tohle je mnohem
milejší,protože abych se doopravdy přiznal,myslel jsem,že dostanu silnou ránu
zmrzlé vody do hlavy a zřejmě už nevstanu.Jsem velmi hrdý!“řekl a Xerexs měl ze
sebe doopravdy radost.
„No mistře,já být vámi,moc bych pod tou vodou
nestál,“řekl znepokojeně.
„Jak vidím,je to velmi dobře odvedená práce a myslím
si,že není vůbec žádný důvod bát se.Jak dobře drží strukturu!“řekl opět čaroděj
a neustále si seskupení levitující vody podrobně prohlížel.
„Smím už odejít?“zeptal se Xerexs opatrně.
„Odejít,“řekl Marthanon a poprvé odtrhl zraky od vody
na Xerexse, „ty chceš zrovna teď odejít,když se ti to tak dobře
podařilo?!Chtěl bych,abys to zopakoval…“ale Xerexs ho přestal vnímat,protože
z vodou se něco začalo dít.Začala být velmi neklidná a začala ztrácet
svojí strukturu.
„Mistře,prosím vás,měl byste…“
„Nechci nic slyšet,Xerexsi,“odbyl ho Marthanon, „tak
krásně se ti to povedlo a…“náhle mu na obličej spadla kapka vody.Marthanon
ztuhl a opatrně pozvedl hlavu k vodě.V tu chvíli se struktura rozpadla a
padající voda udeřila Marthanona přímo do obličeje.Ten leknutím zakřičel a
Xerexs propadl smíchu,ale snažil se zachovat vyplašený výraz,i když se mu to
nedařilo.
Marthanon byl velmi klidný,nemluvil.Voda mu stékala po
obličeji a oblečení na zem.Poté sklonil hlavu a se strnulým výrazem
řekl:„Myslím,že hodina pro dnešek skončila.Můžeš odejít.“
Xerexs se snažil nesmát se,i když to bylo velmi
těžké.Otočil se a co nejrychlejšími kroky odešel pryč ze školy.Co dělal
Marthanon už nezjistil.
Vyběhl ze školy jak nejrychleji to šlo a tam propadl
teprve pořádnému smíchu.Lidé,procházející okolo,nechápali,co mu přijde tak
směšně a popravdě jeho ani nějak jejich názor nezajímal.Když se
uklidnil,rozhodl se jít na náměstí Oghmy,chrámu zasvěcení,které bylo jednu
ulici od školy.
Procházel nádhernou ulicí,která žila velkolepostí mágů.Ulice
byli krásně upravené a vedlo z ní mnoho
schodiš» do vyšších míst tohoto skvostného místa.Xerexs procházel okolo mnoho
obchodů s různým magickým i nemagickým vybavením a celou ulici lemovaly
aleje stromů podél silnice.Xerexsovi tento pohled rozzářeného města dělal vždy
velmi dobrou náladu a vždy mu pochod po této ulici velmi rychle utekl.
Octil se na náměstí Ohmy,největším náměstí
z celého města,které bylo středem a centrem.Nespočet obchodů a krásných
stavení jej obklopovaly a v prostředku bylo veliké tržiště,na kterém
můžete sehnat téměř cokoliv.
„Xerexsi!“uslyšel kdesi mezi lidmi.Rozhlížel se po
lidech a uviděl černovlasou pohlednou dívku oděnou do domácího oblečení.Mávala
na něj s rozzářeným úsměvem.Xerexs se usmál a přišel k ní.
„Ahoj,“pozdravili se.
„Tak jak bylo u Marthanona?“zeptala se dívka.
„Ale znáš to,každodenní magická rutina,i když bych
řekl,že po dnešní poslední hodině mě Marthanon nebude chtít vidět velmi
dlouho,“řekl a vybavil si scénu,jak voda padá na Marthanovo vyděšený obličej.
„Co se stalo?“smála se.
„No,trochu se mi nevyvedlo jednou kouzlo a obdařil
sem Marthanona sprškou vody,“zasmál se.Dívka se uculila.
„Co dne děláš?“zeptala se ho.
„No,Mairsley,abych řekl,tak vůbec nevím!“
„Aha.No myslela jsem,že by jsme mohli spolu jít do
Naranského parku a trochu si zakouzlili,“navrhla Mairsley.
„No.to nezní jako špatný nápad.Tak kdy?A co tu vůbec
děláš?“řekl Xerexs a byl poněkud na měkko.
„No,musela jsem jít nakoupit nějaké ovoce,znáš to.Tak
přijď pro mě v sedm hodin.Platí?“
„Jistě.budu tam přesně!“řekl Xerexs zbrkle.
Mairsley se zasmála.„Tak to jsem ráda a chtěla jsem
se tě ještě zeptat,jestli jsi…“.Xerexs ji přestal poslouchat,protože se náhle
začalo rychle stmívat a mraky,které se chovaly velmi podivně,se začali
zatahovat a clonit slunce.
„Co se to děje?“zeptala se Mairsley nechápavě.Xerexs
také nevěděl.Ostatně zřejmě to nikdo nevěděl,protože všichni lidé se zadívali
na oblohu a mlčky pozorovali,co se děje.
O oblohy náhle jakoby se objevovaly tisíce malých
červených světélek,které za sebou táhli rudožlutý ohon.Lidé začali být
nervózní.Ty světélka byly stále větší a větší.
Xerexs si uvědomil,že jedno se řítí přímo na něj a na
Mairsley,a tak ji chytil za ramena a společně s ní odskočil do hromady
sudů pár metrů vedle.Ostatní již začali chápat o co se jedná a zkušení
čarodějové a čarodějky začali vyčarovávat proti ohňové bariéry:na město se
řítil tisícový roj ohnivých střel.
Jedna z nich dopadla na místo,kde ještě před
chvílí stáli Xerexs s Mairsley a to místo začalo ihned hořet.Další,stovky
a tisíce,začali dopadávat na všechna místa města.Vysoké velkolepé věže se
začali hroutit a pohřbívali mnoho lidí.Výbuchy,níčení,křik a pláč,naprostý
chaos a panika ovládla město.Lidé utíkali na všechny strany,zatímco střely
likvidovaly město.Jedna zasáhla i dům,u kterého byl Xerexs s Mairsley a
začal se hroutit.
„Poď!“zakřičel na ní a vláčel ji za sebou.Vyhýbali se
nejen lidí,ale také dopadajících střel.Byl to strašlivý pohled,dívat se
nato,jak vše krásné a mohutné se hroutí.Začala být doslova tma pod nánosem
prachu a výbuchů,oheň zaplavil město a olizoval ho svými plameny.A vše,jak
rychle začalo,také rychle skončilo.Po známkách útoků ani stopy.Město bylo
zničené,téměř zlikvidované.Lidé křičeli,pomáhali druhým nebo utíkali do bezpečí
ze strachu,že by se ta hrůza opět vrátila.Xerexs s Mairsley se zastavili
zhruba ve prostředku náměstí a pozorovali hrůzu kolem sebe.Mnohé budovy ještě
pukaly a hroutily se jako domeček z karet.I ten nejvelkolepější palác byl
zbořen.Téměř všechny budovy hořely.
„Co..co se to stalo!“křičela vyplašeně Mairsley.
„Já nevím,nevím nic Mairsley!Něco nebo někdo zaútočil
na naše město!Nevím,co mám dělat!“řekl a rozhlížel se kolem sebe.Náhle si všiml
Marthanona,jak mizí do ulice,která vedla k jeho škole.„Zůstaň
tady,rozumíš!Nikam se nehni,zůstaň tady!“rozkázal jí.
„Kam chceš jít?!“
„Půjdu za Marthanonem!Èekej tady,budu hned zpět!“řekl
a odešel od ní.
Běžel jak nejrychleji mohl,míjel vystrašené tváře a
hrůzu v očích,míjel také místo,kde stál s Mairsley.Doběhl až
k Marthanovově škole,která jak se zdála,byla nedotknutelná hrůzou,která se
odehrála před malou chvílí.Uklidnil se na chvíli a poté vstoupil do školy.
Opět stál ve velkém dlaždicovém sále,kde na jeho konci
byla učebna.Tentokrát zatočil doleva do jeho pracovny.Už chtěl otevřít dveře,ale
náhle uslyšel podivné zvuky.Proto opatrně otevřel dveře pracovny a nakoukl
dovnitř.
Uviděl,jak se Marthanon v sedě nadklání nad
jakousi otevřenou knihou,z které vyzařovaly modré pruhy,které pohlcovaly
Marthanovův obličej.Xerexs se snažil ani nevydat hlásku.Marthanovův obličej byl
velmi klidný a vyrovnaný,avšak Xerexs v něm Marthanona samotného
nepoznával.
„Mhorode,“řekl náhle Marthanon, „Temný pane
z Mhorokarabadu,Země umírajících,vyslyš tužby tvého oddaného!“řekl.
Xerexs myslel,že to byl velmi krutý žert.Vždy» Mhorod
je Temný pán,který zemřel před více jak dvěmi tisíci lety při velkém boji.Jak
s ním mohl Marthanon komunikovat a vlastně proč s ním vůbec
komunikoval?Vždy» to byl jeden z největších Krutovládců,které rozséval děs
a hrůzu po celém světě!Jak může jenom?
Všude po místnosti se začalo ozývat mrtvolné
dýchání,velmi bolestné a kruté a Xerexs si začal myslet,že veškeré štěstí
z něho vyprchává.
„El-khazüd naragtaraz ser aut burz iksi
nargandael!“ozval se děsivý hlas,hlas tak strašlivý a plný zlosti a krutosti,že
Xerexs se držel,aby nezačal plakat.
„Ano,můj pane,Rafnaeh bylo zničeno!“prohlásil
s radostí Marthanon a Xerexs nemohl uvěřit svým očím.
„Tolorgen da men?!Etrur gar breguz?!“
„Nebylo zničeno úplně,ale můžu vás uklidnit,je
natolik zničeno,že až přijde čas války,nebude schopno se bránit!“
„Keri…dargomblen keri!Urgzúm nabathón!“
„Ano,zajisté!“řekl Marthanon a světlo z knihy se
vytratilo.Marthanon knihu zavřel a odešel kamsi.
Xerexs to nemohl vydržet a proplížil se do
pracovny.Opatrně se zahleděl na knihu,která nenesla žádné jméno.Zhluboka se
nadechl a otevřel obálku.
Nejdříve vypadala kniha jako každá jiná,ale po chvíli
obraz papíru zmizel a objevil se zjev,podobný peklu.Xerexs náhle ucítil příliv
horka a nehorázného strachu a mučení.Cítil,že zemře,že již nebude žít,dokonce
cítil,že umřít chce.Cosi mu drtilo srdce a vysávalo z něj poslední náznaky
lásky,naděje a štěstí.
„Kdo jsi?“uslyšel opět tím hlasem jako předtím.Xerexs
mlčel,snažil se mít ústa zavřené a plakal.Plakal nad zoufalostí a bezmocí,do
které se podíval.
„Mluv,člověku!Kdo jsi?!“
„Nech…nech mne být!“vydávil ze sebe Xerexs.
Hlas se děsivě usmál.„Hloupý člověk…zemřeš!!!“
„Nééééééééé!“zakřičel Xerexs a náhle odtrhl obličej
od knihy,která se opět stala knihou.Nechápal,co se stalo.Že by mluvil se
samotným Temným pánem.Nevěřícně se díval na knihu.Přece by nemohl Marthanon
takto pošpinit nejen své jméno,ale ještě uvrhnout celé město do záhuby.
„Xerexsi,“uslyšel za sebou hlas Marthanona.Xerexs si
uvědomil,že Marthanon ho mohl celou dobu vidět,co dělá a že odhalil jeho
zločiny.
Otočil se.„Ano?Jak si jen mohl,Marthanone!“řekl ze
zlostí v hlase.
„Mohl?Chtěl jsem,zajisté,“odpověděl mu,avšak úplně
jiným tónem jako obvykle, „co jsi viděl?“
„Viděl jsem dost,abych věděl,že ty si zasloužíš jenom
smrt,pohanobení a potom tě bez lítosti popravit!“
„Tvá slova jsou velmi krutá.Copak nechápeš,jaká síla
a moc se skrývá v Temném pánovi?On dokáže vše!“
„Temný pán Mhorod se s nikým nikdy dělit
nebude!Marthanone,jak jsi mohl být tak zaslepen?Díky tvé pošetilosti a
zaslepenosti bylo zničeno naše milované město.Tisíce lidí zemřelo a bylo
zničeno vše krásné,co jsi dříve miloval!“řekl Xerexs a spustily se mu slzy.
„Miloval.Právě,že miloval.Ale okolnosti se
změnily.Bude nastolen pořádek v podobě vlády Temného pána!Už mu nic
nezabrání v tom,aby povstal!“
„Ale zabrání!Národy Lidí,Nás a Sylvanu se spojí a
budou bojovat proti němu.A navíc potřebuje Artefakt morhaeiský!“
„Jak jsi se dozvěděl o tom artefaktu?!“
„Studoval jsem Mhorodův věk velmi dlouho!“
„Proto také musíš nyní zemřít!“řekl Marthanon a
připravoval si dlaň,ve které se formulovalo cosi modrobílého zářivého.
Xerexs jistě poznal,co je to za kouzlo.Marthanon se ho
snaží zabít ledových dechem.Roztáhl ruce a vytvořil kolem sebe ochranou
bariéru.
„Ha,ty si myslíš,že tě zachrání ochrana?Tebe?Jsi
slabí!“řekl se zuřivostí a vrhl proti němu střelu,která se však rozplynula
nárazem na bariéru.
Marthanon nepochopil,jak to,že se dokázal
ubránit.Xerexs mezitím vytvořil svojí tak oblíbenou ohnivou kouli a vrhl jí proti
Marthanonovi,která ho zasáhla do ramene.Bolestně zakřičel.
„Máš neobvyklou sílu.Vždy jsem pozoroval,že jsi velmi
silný.Nyní zemřeš…!“.Začal vytvářet jakési kouzlo,Xerexs nevěděl,o jaké se
jedná.Zareagoval a poslal na Marthanona spršku omračujícího kouzla,které ho
zasáhlo rovnou do obličeje.Marthanon padl k zemi a nehýbal se.
„Proč!Proč!“zakřičel Xerexs v zoufalství a padl
na kolena.„Jak jsi jen mohl být tak pošetilí a věřit,že tě bude Mhorod brát
jako sobě rovného,Marthanone!“křičel na bezvládné tělo.Zřejmě toho na něj bylo
mnoho.Propadl takovému zoufalství.Málem přišel o život,jeho krásné,milované a
velkolepé město bylo zničeno.Viděl mnoho mrtvých a nyní se dozvěděl,že jeho
nejmilovanější mistr je jeden z největších zrádců posledních věků a navíc
se ho snažil zabít.Zhroutil se na studenou podlahu a propadl pláči.Myslel si,že
už nemá cenu žít…
Zde končí
druhá část o Nadcházející hrozbě.Další část s možným název Rada mágů začne
být tvořena zhruba v polovině dubna,jelikož jdu do nemocnice.K třetímu dílu
slibuji mapu světa!!!!!