Heroes Centrum - Česká centrála pro sérii HoMM
Smutná dcera
Ráno jsem vstal brzy. Vždy, když jsme povoláváni do různých úkolů, mám těžké spaní. Dnes tomu nebylo jinak, ale mnohem více mě trápil svíravý pocit v hrdle. Musel jsem se koncentrovat, bitvy proti Orkům jsou vždy náročné, přeci jen jsou velice silní a houževnatí.
Nikdy jsem nechápal tuto „svatou pravdu“, která stoupla do hlavy vévodovi Antonovi, ale jako voják Gryfí říše mám povinnost bránit svoji zem za cenu vlastního života.
„Tati, tati,“ slyšel jsem svoji malou dcerku Anitu.
„Slib mi, že se vrátíš, nenech se prosím zabít!“
Z úst malého dítěte zněla tato věta opravdu hrozně. Sevřelo se mi hrdlo a do očí mi vyhrkly slzy. Musel jsem však být silný, jen a» to Ani nevidí. Sehnul jsem se k ní a povídám:
„Žádný tvor na světě nedonutí tvého tátu opustit svoji milovanou holčičku.“
Anita se usmála a odběhla do vedlejší místnosti, odkud přinesla zlatý medailonek. Vypadal jako ty bájné artefakty, které nosí naši vojevůdci. Jakmile jsem si jej nasadil na krk, projela mnou neuvěřitelná energie. Myslel jsem, že jsem schopen všeho, co se mi jen zachce.
Nastal čas se rozloučit. Medailonek mě hřál na hrudi pod mým lesklým brněním, kopí jsem měl již nachystané. Ještě se zbývá rozloučit a vyrazit na shromaždiště. Pohladil jsem Anitu po vlasech a beze slov odešel z domu.
Asi půl míle před svým prvotním cílem se mi do hlavy začaly drát hlas. Byl to pro mě velice známý hlas, patřil Anitě. Vůbec jsem tomu nerozuměl.
Neustále opakoval: „Ne prosím, odejdi; schovej se! UTEÈ!“
Věděl jsem však moc dobře, že není možné utéct z bitvy, kterou vede inkvizitor Salvatore, protože následky by mohly být tragické.
Na nádvoří již byl slušný zástup Petroriánu, byli zde i mí dobří přátelé, zkratka všichni, se kterými jsem již prošel mnoho bitev.
„UTEÈ!“
Hlas byl stále více intenzivní, až mi bodal do hlavy jako ostré jehly.
Sebral jsem si svoji odměnu, bez které bych byl sotva schopný uživit sebe a svoji Anitu. Náhle se mi do hlavy vmísila vzpomínka na moji milovanou ženu Carol. Tak dlouho jsme se snažili o dítě, ale pořád to nešlo. Jednoho dne potkala na tržišti kněžku, která jí nabídla lektvar, po němž bychom mohli mít děti.
Skutečně se povedlo, byl to nejradostnější den v mém životě. Toho dne jsem chtěl zanechat život vojáka a žít jako normální rolník a starat se o naše hospodářství. Avšak moji přátelé spolubojovníci mne přemluvili na poslední tažení. Dodnes proklínám ten den, kdy jsem souhlasil. Obléhaní orkských měst se protáhlo na celý rok. Po návratu domu jsem se nemohl dočkat, až uvidím Carol a naše malé dítě. Vběhl jsem do dveří domu a slyšel dětský pláč. Potřeboval jsem být co nejrychleji u nich, když mi cestu zastoupila cizí kněžka.
„Posaď se!“ poručila mi.
Ač v rozpacích jsem se posadil na zem.
„Je mi velice líto, ale Carol zemřela.“
„COŽE?“ nemohl jsem tomu uvěřit. „Jak?“
„Při porodu. Snažila jsem se ji uzdravit, ale má magie už není tak silná, jak bývala, je mi velice líto.“
Od tohoto dne jsem se snažil být dobrým otcem, Anitu jsem vychovával jak nejlíp to šlo a celkem se mi to povedlo. Když náhle přišlo to nesmyslný rozhodnutí o přiklonění Orků na naši víru.
---
Salvatore vyjel na svém bílém koni z hradu. O nikoho nezavadil pohledem a jen svým hlasem zavelel:
„Vojáci, vyrážíme!“
Šli jsme asi týden. Cestou jsme potkávali tlupy orkských bijců, jak loví divokou zvěř. Samozřejmě, že v naší převaze jsme je snadno pobili. Salvatore se vždy velmi bavil, když slyšel jejich neústupnost při volbě víry. Nepřežil jediný...
„UTEÈ!“
Hlas byl zpět, tentokrát velice intenzivní. Když tu jsem náhle zaslechl roh. Ani nevím, kde se tu vzaly, ale Harpyje na nás utočily ze všech stran. Pobily většinu naší pěchoty a než jsme se stihli zformovat, už byl kolem nás cítit žár. Kyklopové!
Jen o vlásek jsem oskočil letícímu bumerangu.
„UTEÈ!!!“
Zbývala nás jen hrstka. Otočil jsem se a začal prchat ze všech sil. Vnímal jsem pouze Salvatora, jak nepříčetně křičí, a» se okamžitě vrátím. Neposlouchal jsem ho a v hlavě se mi ozývalo:
„Uteč, uteč, uteč...“
Uběhl jsem snad deset mil a padl únavou do trávy. Nikdo mě nesledoval. V lese bylo nádherné ticho, které přehlušovalo jemné zpívání ptáku. Usnul jsem.
Náhle mě probudila tvrdá rána do hlavy, otevřel jsem oči a viděl Salvatoreho s asi dvaceti našimi muži. Další rána byla tak tvrdá, že jsem ztratil vědomí...
---
Anita se učila od kněžek umění léčit a uzdravovat. Bylo to již tak dlouho, kdy se její otec a jeho skupina vypravili do bitvy.
Jednoho dne šla do lesa, aby hledala vzácné byliny, které mají schopnost uzdravení. Zarazila se, když uslyšela zvláštní mumlání, hučení a vůbec zvuky, které předtím nikdy neslyšela. Schovala se do nejbližšího křoví a viděla armádu nemrtvých. Okamžitě poznala jejich vůdce, byla to lady Anastasya.
Upřímně na tato stvoření koukala, protože je v životě neviděla. Vtom ji něco oslnilo. Byl to odraz slunce.
Srdce ji začalo bušit a chtělo se jí plakat. Na kostlivci v první řadě viděla známý zlatý medailon...
Toto je vítězná povídka ze soutěže o Dokonalý hedvábný meč do Heroes VI.
Autor: Vesy
No konečně nějaká povídka na téma Heroes 6! Hezké, moc hezké, akorát mě bývá škoda těch konců...
Určitě bych byl pro, abys napsala eště něco, podobný povídky s tim prima koncem jsou bezva:-)
Další příběh asi v njbližší době nepřipadá v úvahu. Jsem rád, že se tento líbí a nevím, jestli pokoušet štěstí znovu.
Erasmus: To si piš :-)))
Hezky Ladinku, zitra si vymlatime hlavu na Trivium :))))
Lucas Gryf - 08.06.2012 | 18:43
Weasley - souhlasím :D My chceme knihu! žádný Píseò ohně a ledu - hra o trůny, my chceme Vesyho heroes :DD
Tak toto je epický! Nechceš toho napsat víc? :D
parada :) takto by som vedel citat aj celu knihu :D klobuk dole, v takom kratkom clanku spravit pribeh s takym necakanym koncom :) fakt super
mrte dobry :-) takovy konce mam nejraci :-D
Díky za pozitivní hodnocení :-) Míle jsem použil, protože jsem to psal najednou a jak mi bežely myšlenky hlavou, tak jsem to psal... :-)
detto 10/10 moc dobré :) pekný námet, pekný dej, a perfektný koniec - taký nečakaný :D
Lucas Gryf - 05.06.2012 | 20:17
10/10. Skvělé.
Ale proč si použil míle?
Nevím proč, ale trošičku mi to připomíná rúženku :D Co se týče konce, byl skvělý. Ty konce, kde jsou ... jsou VELMI zajímavé.
| Jak si nejraději užíváte Heroes? | |
| Sám v klidu proti PC | |
 | 57.0 % |
| Hotseat s přáteli | |
| 22.8 % |
| Online proti jiným hráčům | |
| 20.2 % |
| Celkem hlasovalo: 7770 | |
| Výsledky minulých anket | |
Objednejte za 399,-Kč
Objednejte za 299,-Kč
