Heroes Centrum » Povídky « Česká centrála pro HoMM

Tak se Odurr a Kritr vydali na cestu. Byla velká zima. Zatím je nic pekelně démonického nepotkalo. Kaše byla přesně jak řekl Kritr, výživná. Bohužel se nezmínil o tom, že je těžce nepoživatelná. Nejspíš kvůli této škodolibé břečce to většina dobrodruhů vzdala. „To jsi vařil sám?" snažil se navázat rozhovor Odurr, avšak marně. „Samozřejmě, vždy» jsi mě vyrušil přesně v tom okamžiku, kdy jsem tam dával svoji tajnou přísadu, vzpomínáš?" odpověděl Kritr.

Kritr vyrůstal v Mezzomočálech. Kolem 15. roku jeho nudného života shořel celý jejich rodinný podnik na výrobu krokodýlích kabelek. Jejich podnik byl v celých Mezzomočálech nejznámější. Krokodýlí kabelky v tu dobu byly na vrcholu módního žebříčku. Co vydělávala Kritrova rodina za týden, to vydělala předtím za rok. Pak se to stalo. Pyroman z vedlejší vesnice podpálil stroj na impregnování kabelek třídy DeLuxe. Ten explodoval a celou kabelkárnu zničil. Kritrův otec zešílel a vyhnal syna. Kritr se rozhodl vypravit do Horohor, protože už NIKDY v životě nechtěl spatřit oheň. Zde pořád sněžilo. Byl malý, ale vytrvalý. Proto se stal Průvodcem. Průvodce prováděl po horách pocestné. Byl to ideální job pro někoho, kdo se bál ohně. Hořelo vám maximálně za patami, a to jen pokud za vámi běželo nějaké démonické stvoření, kterých v horách bylo přehršle. Nicméně byl často na cestách, takže znal Horohory jako svoje boty.

„Už máme půlku cesty za sebou, nechceš teď seběhnout dolů a řvát u toho, jak to udělala ta moudřejší půlka dobrodruhů?" řekl Kritr a v očích měl záblesk naděje. „Ani ne, mně se tady docela líbí, je zde svěží vzduch a zatím jsme nepotkali žádného dém..." ztuhnul v obhajobě svého rozhodnutí Odurr. Právě se před ním zjevilo jen tak z ničeho nic stvoření velké asi jako perníková chaloupka. Jenom mělo trošku víc očí a chapadel než obyčejná perníková chaloupka. A rozhodně nebylo tak veselé jako perníková chaloupka. „Utíkééééj!" zařval na Odurra Kritr. Bylo pozoruhodné, že takový zakrslík dokáže tak zařvat. Mezitím co naši průzkumníci utíkali, démon, jehož přesné jméno znělo perníkovec chaloupkový, se vydal za nimi. Nemusel běžet, dva, nanejvýš tři kroky a dohnal dobrodruhy. Ale najednou se Odurr otočil a zařval na démona: „Jensej hominahominahomina prž!" a démon praskl jak pou»ový balónek. „Co jsi to udělal?" zeptal se s jistou bázní v hlase Kritr. „Nnnnevvvvvvím!" odpověděl roztřesený Odurr ještě bázlivějším tónem. „To bylo úžasné! Tak ork umí čarovat?!" tetelil se štěstím Kritr, „mohlo nás to sežrat, ale ty jsi to PUKL!" skákal radostí. „Nevím, co to bylo, ale do dneška jsem neudělal jediné kouzlo!!!" začal se přitrouble usmívat Odurr. „Tak to je super, ale pojď, než příjde podobných věcí více," zchladil Odurrovo nadšení Kritr. Odurr se nevěřícně díval na své ruce a pokoušel se proměnit Kritra v škebli, ale marně.

„Za chvíli jsme u chrámu Magického hermelínu," oznamoval Kritr. „Zatím jsi se ze všech pocestných dostal nejdále. Ale budeme se muset rozloučit. Dál trefíš. Rád jsem tě poznal," prohlásil Kritr a asi dva milimetry od oka mu zamrzla slza. „Já tebe taky," ujistil ho Odurr. Kritr se otočil a za chvíli nebyl v chumelenici vidět. Odurr vešel do chrámu. Všude na zdech byly různobarevné lampióny. Chrám byl stavěn kupodivu v jižanském stylu. Všude samé malby a na podlaze kachličky všemožných tvarů. Strop byl hodně vysoko, na Odurra by si mohl ještě jeden ork stoupnout a musel by natáhnout ruce, aby se dotkl stropu. Chodby byly ale úzké. Odurr se sem jen těžko vlezl. Na konci chodby byly úzké, avšak vysoké dveře. Jakmile je Odurr otevřel, celou chodbu zalila jemná, ale ostrá azurová záře. Odurr si nemohl pomoct, ale ta záře mu připadala taková - senilní, takhle by asi svítila kanonizovaná plynová lampa z 19. století. Jakmile si jeho oči zvykly na světlo, lehce našel zdroj. Stál na podstavci uprostřed této obří místnosti. Ač místnost zalévalo ostré světlo, nebylo možné spatřit stěny či strop. Zem byla pokryta kachličkami, které měly sice různé tvary, ale vypadalo to, že všechny tak nějak tvoří kruhovou mozaiku s podstavcem z těžkého dřeva uprostřed. Tento podstavec byl zdoben zlatem a nohy měl zakončeny obřími smaragdy ve tvaru tlap. Na stolku ležel onen slavný Magický hermelín. Neměl sice oči, nebo» hermelíny moc často oči nemají, ale Odurr měl pocit, jakoby se na něj sýr upřeně díval. Z přemýšlení ho vytrhl hlas, který se odrážel od stěn a vytvářel téměř dokonalou imitaci jeskyně. „Èekal jsem tě, Odurre z Prasopustiny. A neptej se jak znám tvé jméno. Zrál jsem v těch nejvyhlášenějších sklepech více než pět set let! Vím, co potřebuješ. Tvá rasa se odedávna věnovala boji. Tebe to ale táhne k magii, viď? A ty chceš po mně, abych ti umožnil stát se mágem, jak sis vždycky přál. Ale nebude to zadarmo. Proč si myslíš že jsem za tebe zničil toho démona? Protože tě potřebuju. Sám bys to jako ork nikdy nezvládl. Ale když z tebe udělám elfa? Bez problémů bys totéž zvládl desetkrát za minutu! Chci po tobě jen, abys mi donesl chlup z ucha nosorožce. Jeden žije v mé soukromé zoo v zahradě. Bohužel, jak sis určitě všiml, nemám nohy. Nemůžu si ho donést sám. Můžu ho sice přivolat, ale na to mám tebe, ne? Nebudu plýtvat svými silami pro nic za nic. Jo a asi bys rád věděl, že ten nosorožec nemá příliš rád cizince. Ale ty chceš být čarodějem, ne? Tak se ukaž, a» vím, jestli to má smysl plýtvat silami!" dokončil svůj dlouhý monolog Magický hermelín. Odurr chtěl něco namítnout, ale hermelín mu věnoval pohled typu „Utíkej Azore a dones kostičku, nebo tě přetáhnu novinama!"

Zahrada byla ve stejném duchu jako celý chrám. V dálce mezi sněhovými vločkami prosvítal svítící nápis ZOO. Èím blíže se náš vystrašený dobrodruh blížil, tím slyšel více skřeků a různých pazvuků. Nakonec došel pod nápis. Okolo byla spousta klecí s různými věcmi od morčat po ohnivé démony. Celkový dojem podtrhával majestátní výběh přímo naproti. Byl v ní tvor dlouhý asi jako menší hrad, pokrytý modrými šupinami a z místa, kde by každá slušná potvora měla mít nos, čouhal do všech čtyř směrů roh velikosti zlobra (snad jste nečekali ten slabý odvárek nosorožce z našeho světa?!) a z míst, kde by tato věc mohla mít přibližně uši, čouhaly chlupy až na zem. Slabě světélkovaly. Odurr zvolil taktiku typickou pro jeho národ a rozběhl se s válečným rykem proti nosorožci, jak mu velel jeho orčí mozek. Jeho orčí mozek však zapomněl, že Odurr nemá sekeru jako každý obyčejný ork, ale vzpomněl si pozdě. Nosorožec se proti vyděšenému bojovníkovi rozběhl a sklonil hlavu. Odurr zavřel oči. Èekal bolest. Ale nic. Pouze slyšel řev nosorožce. Když zkusil otevřít oči, viděl před sebou Kritra, jak svojí kaší polévá nosorožce, který srdcervoucně řval. „Co ty tady?" musel zařvat Odurr, aby ho Kritr slyšel. „Tak jsem si řekl, že se zeptám na ten guláš!" odpověděl stejně nahlas Kritr. Nosorožec se roztekl a byl problém rozpoznat, co byl on a co bublající kaše. Pouze na povrchu té břečky se leskl chlup dlouhý jako lidská noha. Odurr chvíli počkal, až to dobublalo, potom do toho lehce kopl jako plavec, co zkouší vodu a když se bota nezačala v agónii svíjet, tak ten chlup zvedl a začal se hlasitě smát. „Bude ze mě čaroděj! Bude ze mě čaroděj!" řval na celé kolo, až z protějšího hájku vzlétlo hejno démonků. „Já říkal, a» té kaše vezmeme 30 litrů!" nenechal se vyvést z míry Kritr. Už to byl zase ten normální Kritr, ne šílenec, který s ešusem kaše polévá největší zvířata světa. Pouze se lehce usmíval.

„Tak, Hermelíne, tady máš chlup a teď bych se rád stal něčím magickým!" Předhodil na podstavec chlup Odurr. „Já neříkal zabít, ale donést. Toho nosorožce bych si zabil klidně sám! Víš jakou má cenu?! Naše dohoda je zrušená!" Zařvalo to malé plesnivé kolečko. „ Grut'kletr!" zařval Odurr něco velmi neslušného v orčtině a rozdupl sýr. Celé světlo z místnosti jakoby se importovalo do malé kuličky nad kdysi Magickým hermelínem. Tato kulička nevypadala moc přítulně a svítila ještě oslnivěji než to původní světlo. A pak se to stalo. Kulička se plnou parou rozjela proti Odurrovi. Náraz ho odhodil jak hadrovou panenku...

„Dělej, seš těžkej jak ten nosorožec!" poznával Odurr Kritrův hlas. Zněl panicky. Odurr otevřel jedno oko a zas ho rychle zavřel. Kritr ho táhnul přes chrám, který se choval, jako by chtěl nevychovaně spadnout na hosty. Lampióny nesvítily. Odurr se pokusil zvednout a klopýtal za Kritrem, snad ven. Vyběhli a chrám se zřítil. „Co to bylo?" ptal se ork. „Nevím. Asi ten chrám držela pohromadě magie, která do tebe vlétla." Sděloval svou teorii Kritr. Byla správná. Odurr se chtěl postavit, ale vypadalo to, že vzlétl a dosedl jemně jako váza padající z desátého patra. „Hehe!" prohlásil moudře Odurr. „Ještě musím trénovat, hehe," dokončil svůj učený dialog Odurr. Vypadal jako dítě v továrně na čokoládu, která právě zavírala a jeho nechali vevnitř. „Víš," začal svoji řeč Kritr, „myslel jsem si, že pokud nezískáš tu magii, tak že bych mohl... no víš, cestovat s tebou. Ale teď jsi asi ten největší mág, takže nejspíš nepotřebuješ malého, bezvýznamného Průvoce, že..." začaly Kritrovi zamrzat na obličeji slzy. „Ale ano, pomoc se mi bude určitě hodit!" ujistil ho Odurr. „Musím ještě do Prasopustiny pochlubit se ostatním!" Kritr měl nad tvářemi ledové kostky velikosti dětské hlavy. Nepatrně ho stahovaly dolů. „Skvělé, takže já sebou vezmu nějakou tu kaši, ano?" řekl se špatně skrývaným nadšením Kritr. „Dobře, ale jen pro obranné účely!" strachoval se Odurr. „Můžeme vyrazit?" zeptal se Kritr. „Dobrodružství vstříc!" zařval Odurr a rozběhl se.

Byl večer. Kritr a Odurr vyrazili. Odurrovi nad hlavou letěl zlatý drak, který svítil na cestu. Teď by se asi hodilo říct něco jako: „A dorazili do Prasopustiny a žili š»astně až do smrti." Ale tak to není. Copak se dá půlroční putování shrnout do jedné otřepané věty, kterou se uspávají pětileté děti? Nedá. To asi bode potřeba shrnout do nového příběhu...

Zde leží Magický hermelín,
co svítil jak žárovka dřív.
Pak krásného dne Odurr přišel
a slavným mágem stát se chtěl.
Hermelín nabídl mu práci,
chlup z nosorožce vyrvati.
Úkol pratěžký to jest,
řešení kaše z veverek.
Hermelín pravil: „Vy chlup donésti měli jste, ne zabíti nosorožce nevinného!"
Tož naštval se Odurr
a zamáčkl Hermelína podlého.
Všecka magie z chrámu vyprchala
a v Odurrovi se usadila.
Od té doby největší to mág,
nepokořil ho rytíř, ani drak.

Zde leží Magický hermelín,
co svítil jak žárovka dřív.
Pak krásného dne Odurr přišel
a slavným mágem stát se chtěl.
Hermelín nabídl mu práci,
chlup z nosorožce vyrvati.
Úkol pratěžký to jest,
řešení kaše z veverek.
Hermelín pravil: „Vy chlup donésti měli jste, ne zabíti nosorožce nevinného!"
Tož naštval se Odurr
a zamáčkl Hermelína podlého.
Všecka magie z chrámu vyprchala
a v Odurrovi se usadila.
Od té doby největší to mág,
nepokořil ho rytíř, ani drak.

Sir Emental jak si to vymyslel jeto supeeer

No když si to po těch letech čtu tak bych nejraději emigroval někam hodně daleko, docela se vám divím že se vám to líbí ;)

Heroes Centrum - Česká centrála pro sérii HoMM