Heroes 7
Heroes 6
Heroes 5
Heroes 4
Heroes 3
Heroes 2
Heroes 1
Dark Messiah
Fórum

Heroes Centrum - Česká centrála pro sérii HoMM

Heroes Centrum banner

Útok Nebeských tvorů na Pekelné vojsko

 

Jedná se pouze o úryvek, proto je třeba trochu osvětlit příběh:

Vystupuje zde jeden z hrdinů čaroděj Al-Adia a jeho přítel pegas Alain. Gryfové a pegasové vyletí z Nebe (nebeské království, které se rozprostírá nad zemí a tvoří ho jiskřivé oblačné síně a mohutné bílé paláce, kde přebývají andělé, gryfové a pegasové spolu s Tvůrcem) pod vedením čaroděje, aby napadli pochodující Pekelné vojsko. Peklo je zlá země na západě za Èernými vrchy, kde vládne Kruh (obrovský plazmový kruh - ztělesnění všeho zla) a jeho nejvyšší velitel Satan. Jsou zde raraši, pekelní démoni, trojhlaví ohniví psi atd. Peklo už od pradávna bojuje proti lidem a snaží se ovládnout ústřední zemi příběhu, kterou je Eloronie. Tento výňatek zachycuje útok Nebeských tvorů na vojsko vedené Satanem, které bylo v utajení provedeno přes řeku.

 

Èaroděj dostal pět stovek pegasů a tři stovky gryfů; upřímně řečeno, takový úspěch ani nečekal. Okamžitě nasedl na Alaina, který Nebeské tvory vedl a skrz nekonečné síně a zářící město vylétl stříbrný průvod obrovskou Nebeskou branou ven a zamířil k zemi. Létavci v mžiku dosáhli stabilní výšky dvou set yardů nad zemí. Po chvíli ukázal Al-Adia před sebe, kde se v dálce zvedala oblaka prachu. Gryfové zavětřili a pegasové zaržáli. Byli obrnění, oděni do skvostné, avšak velmi lehké zbroje, gryfové měli drápy z ocele a zobáky pokryté lehkou vrstvou zvláštní fosforeskující hmoty, která jim zaručila nezranitelnost nejcitlivějšího místa. Pegasové roztáhli ocasy ve velké ocelové vějíře, jak už to umí od počátku věků. Obecně se o pegasech smýšlí, že jsou to zvířata klidná, bojácná, ale nevěřte tomu. Ve chvíli, kdy pegas vycítí skutečné nebezpečí nebo je rozlícený, nezná bratra. Jeho ocas se promění ve smrtící zbraň a oči jako dva blyštivé drahokamy svítící světlem odplaty věští zhoubu nepříteli.

 

Jako jarní déš» poháněný chladným větrem, který zmítá s tisíci kapkami v blyštivém tanci, tak se obrovské hejno třpytící se stříbrem mohutnou piruetou obrátilo, táhlým glissandem přešlo do nižších vzdušných vrstev a střemhlav se vrhlo vpřed. V letu dělali Nebeští tvorové neuvěřitelné kousky: všemožné piruety a přemety, jednotlivci oblétávali neskutečnou rychlostí celou masu, která jako šíp vystřelený dlouhým a dobrým lukem, letěla vpřed. Èaroděj seděl na Alainovi, tiskl se do jeho peří a přimhouřenýma očima sledoval pochodují armádu, ke které se blížili šílenou rychlostí. Už nebylo pochyb – je to část Pekelné armády. Zřejmě mají za úkol vybudovat tábor a počkat na zbytek. Taková „malá několikatisícová záškodnická skupinka“ , jak později poznamenal Al-Adia, když vše líčil Elthariovi a Adbulovi.

 

„Teď se drž, čaroději!“ křikl Alain přes rameno a bez dalšího otálení v mžiku stáhl křídla. Nohy přitiskl těsně k tělu a narovnal krk. Stal se dlouhým šípem s tlustým středem volně visícím ve vzduchu. Jen vteřinku. V rychlosti, kterou nyní letěl, už jen setrvačností, pojednou škubl prudce tělem, hlavu sklonil rychle dolů a letěl jako šipka k zemi. Bylo zvláštní, že v té samé vteřině všichni Nebeští tvorové udělali totéž. Musela to být úchvatná podívaná, snad pro někoho, kdo seděl pěkně daleko, ale pro Pekelnou armádu to bylo něco jako druhá apokalypsa. Obrovský stříbrný slunečník, který vrhl na armádu Pekla černý stín se náhle jakoby vtáhl sám do sebe, přesně, jako když voda vírem odtéká z umyvadla. Dlouhý provaz bílého peří a srsti s blyštivým odleskem se s rachotem vřítil do řad Pekelníků. Těsně u země se rozdělili a hustý provaz těl se rozerval na stovky menších, které se v obrovském blyštícím se kruhu rychle rozprostíraly těsně nad zemí. Nepřátele kosili, jako žnec ostrou kosou seče obilí. Klasy padaly, všude jek a ryk. Bojiště se proměnilo v jednu obrovskou výheň.

 

Když však konec vysokého sloupu zmizel ve víru těl uprostřed a začala se tvořit mezera, okraje se rychle svinuly nahoru a po příkré trajektorii stoupali nebeští v mohutném válci k nebi. Uvnitř formace se válely stovky těl zabitých nebo na smrt raněných Pekelníků. Gryfové a pegasové se však vřítili jen do části armády. Zbytek, roztroušený po okolí, se podařilo oddílovým velitelům, kterými byli většinou největší a nejsilnější raraši nebo obři, seskupit kolem svého praporu dost obránců, některé skupiny se spojily, byly-li blíž u sebe, ostatní však zaujali obranné postavení, většinou pod záštitou ohořelých stromů v blízkém lesíku nebo dobře kryti skalnatým terénem. 

 

Gryfové a pegasové napáchali v několika vteřinách nepředstavitelné škody v sevřených řadách Pekelníků. Pekelná armáda byla ale obrovská a tak se stále ještě minimálně polovina aktivně bránila. Několik menších oddílů se roztrousilo po okolí nebo utíkali zpět k brodům. Několik obrů a rarachů s trojhlavými ohnivými psy se však stačilo dostat pod záštitu stromů a odtud zahájili raraši palbu do sevřeného houfu Nebeských. Také z jiných menších stanoviš» se ozvaly povely a vylétly šípy. Velké hejno, nyní letící opět nízko nad zemí v soustředném kruhu srážejíc přitom zbytky nepřátel, se však bez rozkazu rozptýlilo a jednotliví létavci zahájili nálety na les. Házeli na obránce jejich spolubojovníky – mrtvé rarachy, a několik gryfů dokonce zvedlo i obrovského obra. Pegasové pak svými ostrými ocasy dokonali dílo zkázy. Třísky létaly na všechny strany, raraši ječeli a snažili se uniknout, ale neměli sebemenší šanci. Ocelové ocasy byly už zbarvené černou krví, zobáky se leskly jedem z ran Pekelníků, drápy se otupovaly.  Dopad na lesík byl však drtivý a zbytek bránících padl. Létavci, nyní létající jednotlivě, byli sice víc zranitelní, ale zato se nedalo předvídat, odkud zaútočí. Bleskovými útoky asi za půl hodiny pobili velkou část zbylých Pekelníků.

 

Jen jeden ostrůvek se držel, snad by se dalo říci, že hrdinně, pokud je něco takového možné prohlásit o stvůrách. V jejich středu byl vysoký rarach, ne shrbený, jako ostatní, v ruce třímal velkou hůl, která rudě zářila a na všechny strany posílal červené a zelené záblesky, kterými rozdával smrt. Kolem něj stálo deset skalních obrů od hlavy až k patě obrněných černou zbrojí. Zde se také shromáždily úplné zbytky, tedy téměř všichni ohniví psi, nebo» těch se létavci báli nejvíce a samozřejmě raraši. Těch stálo pod záštitou velitele asi tisíc. Ohniví psi šlehající plameny, se vlnili jako vzduch, jež se prostíral kolem. Zdálo se, že v tomto útoku ztratí Nebeští nejvíce.

 

Ale tak, jako květnová bouře znenadání přilétne na blankytné nebe za jasného jitra, tak se náhle před falangou těžce ozbrojených Pekelníků připravených na jakýkoliv odpor, objevil Al-Adia. V ruce držel svou bílou hůl, tvář měl zahalenou kápí a šedý pláš» zašpiněný blátem. Jeho oči zpod kápě plály, takže nebylo vidět nic jiného, jen ty oči. Vedle něj se postavil Alain, překrásný pegas se zlatou hřívou a stáhl ocas. Kolem Pekelníků, nad nimi na nebi i před nimi na zemi, všude se to hemžilo Nebeskými. Rarach uvnitř kruhu přestal vysílat blesky a zaměřil se na čaroděje. Teprve teď si Al-Adia všiml, že onen rarach má na hlavě zvláštní „rohatou" helmu a sám sedí na velkém rudočerném ještěru, snad stejném, jako měl… no jistě.

 

Al-Adia stál od Pekelníků asi sto yardů. Teď ovšem popošel blíž, musel obejít mrtvého gryfa s ošklivou popáleninou na krku a strnul v poloviční vzdálenosti před Pekelníky. S rarachem se chvíli měřili pohledy z očí do očí, než zazněl jasný, avšak strašlivý a jako had kluzký hlas:„Vítej, čaroději. Skutečně jsem tě nečekal. Tentokrát se ti to povedlo. Ale jak jistě víš, moc sis nepomohl, mám toho ještě dost.“ a se strašlivým smíchem bleskově máchl holí. Vyletěl jako břit elfského meče tenký paprsek, sotva půl palce, a jedovatě nafialovělý. S neuvěřitelnou přesností letěl přímo k hlavě Al-Adii šílenou rychlostí. Než však stihl kdokoliv něco říci nebo udělat, odrazil se náhle čaroděj od země, vyskočil a jen o vlas minul mohutným saltem šílený blesk. Nikdo nechápal, jak je tak starý muž schopen takového výkonu, tohle by nedokázal ani ostřílený válečník.

 

„Tvoje způsoby jsou pořád stejné.“ řekl Al-Adia a na oplátku máchl holí a jeden rarach, těsně vedle velitele, se skácel bez hlesu k zemi.

„Jistě,“ odvětil klidným slizkým hlasem velký rarach. „Ale ty ses taky nezměnil, pořád míříš vedle, jen o vlas, jen o kousek ti všechno vyjde.“

„Promiň, ale jinak to neumím.“ usmál se křivě čaroděj, jakoby se omlouval. „Ostatně, jak ti mám tentokrát říkat, třeba Velký rarachu? Nebo bys snad dal přednost oslovení Satan?“

„To první mi bude úplně stačit. Ale už dlouho jsme si nepopovídali, co říkáš? Naposled… no, když jsi byl na návštěvě. Neuklidil‘s a já to musel vysvětlovat Kruhu. Ale moc jsme si nepopovídali. Copak ty bys nechtěl znát svého nepřítele? Intuice, vcítění se a vsugerování se do něčí mysli. Jak zábavné, ale víš, že na mě to neplatí. Tak co? Ohnivá koule, kouzlo čaroděje čtvrtého stupně? Nebo snad dáš přednost pouhému mávání holí?“

„Mrzí mě, že jsem tě nezabil. Ale v nejlepším se připletl do cesty ten zatracený obr.“

„Smůla, jistě.“ zašklebil se úlisně rarach. „Tak to bys měl teď napravit!“

 

Zařval a pobodl svého ještěra vpřed. Ti, kdož byli na zemi, ucouvli nebo se vznesli do vzduchu. Satan a Al-Adia. Dva sokové, stejně silní, avšak každý na zcela jiné straně. Satan převtělený do podoby velkého raracha na velkém ještěrovi, Al-Adia, vedle nějž stojí jeho věrný Alain. Ani teď svého pána nezradil. Èaroděj obloukem skočil na hřbet pegase. Zvíře se vzneslo v mžiku do vzduchu.

 

„Hej, ty starej plesnivej červe!“ řval Satan a posílal jako šílený jedno kouzlo za druhým. „Pojď dolů, a» si to s tebou vyřídím.“

 

Al-Adia pobídl pegase a ten se obratným manévrováním mezi blesky a složitými piruetami dostal až na zem. Satan se zasmál, seskočil z obludného ještěra a stanul před Al-Adiou v celé své kráse. Neměl už podobu raracha, nyní se ukázala jeho pravá podoba. Podobal se pekelnému démonovi, jen o něco menší, přesto ale téměř dvakrát větší, než čaroděj. Ještěr vycenil zuby. Byl to jeden z wiandalionských červených se dvěma mohutnýma nohama a nepatrnými předními údy. Zasyčel, přikrčil se a jako rudý blesk vyrazil vpřed. Cestu mu však zastoupil pegas, sice o hlavu menší, leč dobře vyzbrojen. Pekelný tvor se zelakl, stáhl ocas, ale syčet nepřestal. Vykulenýma očima se žlutým bělmem pozoroval přes ocelovou masku bílé zvíře, jak přechází kolem něj. Jazyk občas vyletěl ven ze zubaté tlamy.

 

Al-Adia pozorně sledoval Satana, který občas hnul černým obočím, ale jinak nic. Jeho hlava byla černorudá, nad obočím a přes hřeben hlavy vyrůstaly zvláštní malé růžky, po stranách pak větší červené rohy. Oděn byl do lesklého zlatorudého brnění s dlouhým červeným pláštěm s černým okrajem. V drápatých rukách třímal svou hůl. Tím, jak hýbal obočím dával příkazy svému ještěrovi. Musel být neustále nabouraný v jeho mysli, jinak by ho zvíře neposlouchalo. Tihle ještěři se nedají zkrotit ani ochočit, jsou nezvladatelní a zabíjí každého, kdo se jim připlete do cesty, pokud to on nestihne dříve.

 

Èaroděj náhle zaútočil. Bez varování, bez výkřiku, prostě jen tak. Satana očividně překvapil, nečekal to, ale o to větší měl radost, když letící kouzlo odrazil zpět. Al-Adia uhnul, skočil doprava a napřáhl hůl. Satan ucítil na hrudi těžký odpor, ale vydržel, kdežto čaroděj byl vlastním kouzlem odmrštěn stranou. To už Satan vyrukoval s novým kouzlem, dlouhými modrými blesky vycházejícími přímo z vrcholku hole. Bylo to kouzlo čaroděje druhé kategorie, ale velice zákeřné a účinné. Přesto se Al-Adiovi podařilo vytvořit včas ochrannou stěnu. Blesky narazily do modrého, jakoby tekoucího modravého povlaku a rozprskly se na tisíce střípků jako voda.

 

„No, vida, konečně něco pořádného!“ zasyčel Satan. Napřáhl ruku, jakoby si něco chtěl vzít, otevřel dlaň a prudce jí otočil doprava. Al-Adia sklouzl, nohy se mu otočily k nebi a spadl tvrdě na zem. Ochranné kouzlo povolilo. Satan zařval a vrhl menší plazmovou kouli se žhavým středem a fialovými okraji. Èaroděj skočil vpravo, odrazil se rukama od spálené země, předtím si nadhodil hůl a v letu ji opět chytil. Hned jí máchl vpřed, kde tušil svého protivníka. Místo odražení kouzla nebo zavytí však neslyšel nic. A náhle, jakoby ho jeho intuice zrazovala, ucítil za zády strašlivý tlak a následně všude kolem sebe. Rozhlédl se a uviděl na všech stranách snad třicet velkých postav s rudočernou kůží a červeným pláštěm.

 

Sakra, tohle mi ještě chybělo, umí se rozmnožit. Tak tohle jsem ještě neviděl. Náhle spatřil, že i jeho věrný pegas s ještěrem už svádějí tvrdý boj. Neměl však čas pozorovat, v mžiku poznal, že všichni Satani na něj naráz vysílají obrovskou spoustu kouzel. S vypětím všech sil, které mu zbývaly, se odrazil od země, ruku s holí vztyčenou vysoko nad hlavu. Kámen v holi se rozzářil nebývalým světlem, čaroděj vykřikl:„Hezafa Adala!“ a vznesl se vysoko k nebi. Pod ním explodovala šílená smrš» fialových, rudých a zelených záblesků. Všechno to vypadalo jako jeden velký ohňostroj, jen desetkrát větší. Některé záblesky ale vylétly vysoko až za čarodějem, zranily ho do paže nebo na tváři, takže byl Al-Adia za chvíli samý kouřící šrám. Byl už nyní velmi oslaben, nemohl vzdorovat moc dlouho, takže zavolal:„Al Hezafa Adala!“ čímž zrušil kouzlo vynesení a sletěl k zemi, kde hladce dosedl.

 

Rychle se rozhlédl a poznal, že je opět uprostřed kruhu Satanů. Už neměl na výběr.

 

„Apokalypsa!“ zařval z plných plic a v témž okamžiku do něj vjel z nebe bílý zářící blesk, snad desetkrát širší, než on sám, ve vteřině se rozprostřel kolem jako bílý porcelánový kalíšek se žhavými roztřepenými okraji a následná exploze bílého světla potvrdila, že neminul svůj cíl.

 

Klesl vyčerpáním na kolena. Prudce oddechoval, před očima měl mlhu. Nebyl schopný teď už ani pořádně mluvit, jen mžoural skrz mokrá víčka. Ale Satana nikde neviděl. Jen v dáli dozníval dlouhý sten a zvuk, který připomínal start rakety, jen stokrát slabší. Uletěl, napadlo čaroděje, když se za jeho zády ozvalo cosi, co ho znepokojilo. Neslyšel, co ten hlas říká, jen věděl a cítil že se k němu blíží něco zlého. Nedokázal ale už odolávat, svalil se k zemi.

 

Èaroděj spadl tak, že viděl za sebe, zakloněnou hlavu položenou na zemi. K němu se řítil Satanův obrovský ještěr, kousek vedle ležel chomáč peří a jemných chloupků zbrocený krví. Alain, hned to Al-Adiu napadlo. Ještěr si vybral další obě». Ale co se stalo pak, bylo nad lidské chápání. Z nebe se jako blesky snesli jiní pegasové a v mžiku, snad během pěti vteřin, nadělali z ještěra jen páchnoucí kouřící kaši rudočerného slizu. Pak opatrně zvedli čaroděje a Alaina. Za zády dozníval hluk boje. To zbytky Pekelníků tonuly v záplavě Nebeských.

 

Cesta k Brodům byla smutná, o to víc, že Satan uprchl. Al-Adia se vzpamatoval velice rychle, měl u sebe naštěstí starý oživovací lektvar. Nebyl však sobecký, sám vypil jen kapičku. Zbytek dal Alainovi a ten za krátkou chvíli zázračně rychle ožil. Bylo to až neuvěřitelné; však se tahle vodička míchá pěkně dlouho.

 

Autor: bcgroi

 

  Komentáře
Jméno:

 

Text:

 

Ochrana proti spamu:
Napište číslici osm:
 

bcgroi - 26.12.2009 | 19:52

:) dik, snažim se

l_h_k - 26.12.2009 | 09:04

ñej nej nej

l_h_k - 26.12.2009 | 09:02

add_to_autor_1

bcgroi - 04.12.2009 | 16:23

ano a pan inteligent se projevil. ukaž mi svoji namakanou povídku nebo něco, cos napsal, a pak něco říkej. psát sračky umí každej, ale je mi jasný, že si myslíš, že internet = svaly :D

fghfh - 16.11.2009 | 15:23

takový píčoviny xD :D

bcgroi - 20.05.2009 | 20:27

neboj, heroes 7 ještě neexistuje :-D

radek - 12.05.2009 | 19:10

heroes 7 hjgfghvjfjugzt

bcgroi - 07.04.2009 | 06:18

jo, tak už tě tam mám, OK

bcgroi - 07.04.2009 | 06:16

tak to jsem zvědav, zkusím se kouknout, jestli jsi už tam ,-)

e-sušenka - 06.04.2009 | 21:55

Hej já si tě přidal ale ty sis mě nějak neautorizoval ale máš pravdu já spíš jen kritizuju:D a přitom toho moc neumim ale takoví kritikové už sou no(Věř nebo ne já ty povídky nemám ale píšu novou né úplně povídku).

bcgroi - 05.04.2009 | 19:50

hmm, no tak honotit a kritizovat to jo (neříkám, že kritika je špatná), ale že bys mi napsal, to ne...

bcgroi - 02.04.2009 | 19:15

jo a taky byste se mohli kouknout na tu druhou, hraničář, též výtah z knížky, ale bohužel nějaká nezkorekturovaná verzo, takže je tam pár překlepů

bcgroi - 02.04.2009 | 19:14

ale tak proč ne, když už jsi to nakousl... hele, klidně mi napiš na icq: 373-171-487

e-sušenka - 02.04.2009 | 15:04

Aha tak to sorry moje blbost. A moje teda vidět nechtěj maj jen par řádků a sou většinou nedodělaný :D. Ale jak už sem řikal pokračuj určitě si nějake přečtu(a dočtu).

bcgroi - 02.04.2009 | 07:28

ale já fakt nechápu, kde jste tohle sebrali? vždyť je tam napsáno, že je to řeka a že přes ni vede brod. prostě úplně normální obyčejná řeka s voudou a brodem. fakt už nevím, jak to vysvětlit. jo a chtěl bych teda vidět ty tvoje povídky, když říkáš, že se ti líbí jen ty tvoje ,-)

e-sušenka - 01.04.2009 | 21:07

Sorry zapomněl sem tečku(napsal sem co to je;)) Takže oni choděj domů přez lávovou řeku?
P.S. Nemusíš se hned vztekat když se to někomu nelíbí.

bcgroi - 31.03.2009 | 20:03

jaký líhně?? :-D normální brod, víš co to je? to je cesta, která vede pod hladinou, akorát se po ní dá jít, víš? :-D

- 31.03.2009 | 17:45

Satan ten mág Brod si představuju jako cesta přez řeku ale ty asu myslíš líhně a tak prostě se mi to nezdá.(Ale rozhodně pokračuj dost oceòuji tvou vytrvalost.)

bcgroi - 28.03.2009 | 21:06

jo a pro heroes0 - když si to neumíš představit, tak to máš teda blbé

bcgroi - 28.03.2009 | 21:05

a co se ti an těch názvech nezdá?? :-D

e-sušenka - 23.03.2009 | 21:55

Mě osobně se to moc nelíbylo ale musím uznat že se s tim autor pořádně vypiplal. Nelíbí se mi to kvůli pár věcem hlavně kvůli názvům ale jinak fakt hezké dávám tomu 60%(kdyby si mě znal bral bys to jako poctu páč mě se nikdy nelíbí nic co neni z mé hlavy:D).

Přeji štěstí s dalšími povídkami.

heroes0 - 23.03.2009 | 18:02

No podla mna su pegasove a gryfove spolu blby narod,anjelov by som bral alebo nieco take ludi alebo serafinov ale proste si to napr.nevime predstavit napr. ako film alebo ako tazenie v nejakej hre.

bcgroi - 19.02.2009 | 19:50

díky moc

licháč - 19.02.2009 | 12:32

velice pěkné :]

bcgroi - 07.01.2009 | 18:00

mimochodem, pokud máte kdokoliv jakékoliv otázky, velice rád je zodpovím na mailu bcgroi@seznam.cz
Zehir, pro tebe zvlášť... ,-)

bcgroi - 07.01.2009 | 17:54

jinak díky za pochvalu

bcgroi - 07.01.2009 | 17:54

No tak pokračování by mohlo klidně být, ale celou knížku sem dávat asi nebudu :-D Ale nějakou další pasáž určitě přidám...

anonym - 06.01.2009 | 20:06

poklona, to je ale fantazie

Zehir - 06.01.2009 | 19:03

Tato povídka byla zcela ztrhující, velice se mi líbila, ocenil bych nějaké pokračováním, protože povídka ve mně vyvolává příliš mnoho otázek. Pokud by někdy vyšla kniha, rád bych si ji koupil. Doufám, že autor bude v psaní pokračovat.

 
Copyright © 2005 - 2019 Heroes Centrum