Heroes Centrum - Česká centrála pro sérii HoMM

 - Tři v jednom -

Ernest Stihomann, tradiční typ najatého hrdiny právě kroutil neznámému lapkovi mečem ve střevech a dýkou se mu nípal v krku. Bylo krásné nedělní ráno stvořené pro věci, na jaké      hrdinové nemají čas ani náladu. ,,Promiň kámo, proti tobě nic nemám, ale za ty prachy...“, pronesl lakonicky násilí uvyklý žoldák. Zloděj bůhví proč neodpověděl, raději se místo toho skácel na podlahu jeskyně. Zkušený Ernest ani neuklouzl po krvi. Ve městě obchodník, jemuž byl nebohý bandita trnem v oku řekl Stihomanovi : ,,Víš, Erneste, já ti ty peníze rád dám, ale stejně mám takový neblahý tušení, že se jednou budeš smažit v pekle, nic ve zlém SAMOZØEJMÌ.“ Ernest jen pokrčil rameny a šel nově nabyté prachy prochlastat do nejbližšího pajzlu. Když kolem druhé v noci odcházel, krčmář ani nechtěl zaplatit.

Jak se tak na smrt s»atý Ernest potácel městem a hledal džob, přepadli ho dva kumpáni brutálně zavražděného bandity. ,,To máš za to, cos udělal Rasovi“ zařval první a rozmáchl se dýkou. Ernest se právě díky velkému množství vypitého alkoholu těžce zapotácel, a tak ráně uhnul, ale druhý lapka ho potom umlátil kusem kvalitního dubového dřeva.

                                                                                Ernest se probudil, kde jinde než v pekle.

Měl na sobě místní obdobu trestaneckého trička. Bylo nepříjemně ulepeně navlhlé a páchlo po železe. Vzpamatoval se poté, co ho pekelný bachař šlehl bičem se zapletenými hřeby. ,,Trest bude strašný a tohle je teprve začátek“, zasyčel bachař rozpřáhaje se k další ráně. Ernest, jež podobné věci nesnášel se zvedl ze země, bič mu vyškubl z ruky a do bachaře mlátil tak dlouho, dokud nebyl tuhý a hřebíky z biče nevypadaly.

 ,,Musím se dostat ven, nebo se už nikdy nepodívám do uklidňující zelené barvy“, zavrčel  zakrvácený Ernest.

Prohlídka pekla byla dost stereotypní, vše bylo v odstínu ohnivě rudé a zvuková kulisa byla jednotvárně laděna do bolestného řevu s občasným vyjeknutím.

 Ernestovi to nevadilo, připomínalo mu to jeho aktivní život a kromě toho jeho útěk nikdo zřejmě nezaregistroval. Ani si nevšiml svého průchodu pod klenutým obloukem s podezřelým nápisem JÍDELNA PRO ODSOUZENÉ. Pro Ernesta byla krev na podlaze zřejmě tak obvyklá záležitost, že si jí ani nevšiml.

 Ernest náhle zaslechl HODNÌ výhružný hlas: ,,Tak jsme se zase sešli, že?“

 Ernest se prudce otočil a zahlédl zle vypadající potvoru vypadající jako půldémon. ,,Á to je Ras“ ,vzpoměl si náhle Stihomann na starého kamaráda. ,,Ty jsi dozorce – vskutku raketová kariéra, což?“, pokračoval Ernest. ,,To jsem rád, že jsi na mě nezapomněl“, řekl rozmrzele hajzlík, než vrhl na na Ernesta lávovou kouli. Ten uhnul a řekl: ,,Nemám čas na takový blbosti“ a skopl Rasa do kotle s kyselinou. Všudepřítomný řev nabyl intenzity, aby byl vzápětí vystřídám odporným smradem.

Mezitím v ,,normálním“ světě se Ernestovo tělo dostalo do výbojných plánů nekromancera Ledospára Krvinky, známého sadisty, jelikož opět vzplála záš» mezi ním a okolním světem, ovšem o tom neměl Ernest -zatím- ani tucha.

Zatímco Ledospár za dosti nechutným účelem navštívil místní hřbitov, Ernest si vykračoval kamenitou stezkou a ani si nevšiml náhlého zmlknutí mučených duší, jelikož ho barvité skřeky jednak už omrzely, byl napůl ohluchlý z Rasova řevu, ale také měl úpně jiné starosti, jako například svůj návrat na scénu veřejného dění. O jeho návrat stál málokdo, ale Ernest život nezasvětil průzkumům veřejného mínění.

Vše mu docvaklo až když ho obklíčila skupina stvůr z jiné dimenze, v které se mrzutý Ernest naneštěstí nacházel. Ernest poprvé za svou kariéru pocítil mírné starosti. Z davu se vynořil o něco větší hnus s obrovskými zuby, popravčí sekyrou a páchnoucím dechem: ,,Neměl bys trpět?,“ zeptal se sípavě pekelník. ,,Musím?,“ optal se na oplátku Ernest.

,,Proto tu přeci jsi ne?, zachrchlal netvor, ,,Jestli tě to zajímá, tak tu mám soupis důvodů tvé přítomnosti“, pokračoval, zatímco vytahoval obrovskou roli papíru s nadpisem „HØÍCHY“, popsané malým červeným písmem. ,,No, to by jsme se asi nikam nedostali“, usmál se Ernest vlastním vzpomínkám.

,,No tak abych to zkrátil, napřímila se nestvůra jako při recitaci, ,,tak jsem sem byl poslán zajistit tvé věčné utrpení, a jestli jsi dost zlý, můžeš být časem bachař.“ ,,Nemám zájem – málo akční“, ukončil diskuzi Ernest.

Poskoci okolo významně napřáhli své kosy, kladiva , vidle, nože, sekáčky na maso a rohy. Kápo riskantně zatočil svou sekyrou.

Schylovalo se k oblíbené Ernestově zábavě – násilí, ale náhle se jedovatě zeleně zablesklo, na blíže stojící mrchy sáhla smrt a Ernest stál na hřbitově.

,,Poprvé v životě mě nebolí hlava“, pronesl do vzduchu.

,,To jsem rád, že se ti líbí tvůj nový nemrtvý život“, poznamenal Krvinka.

,,Jsem špinavej a otrhanej“, odvětil zmatený Ernest.

,,Pršelo, odsekl Ledospár, ,,a bu» rád, že jsi regulerně exhumovaná a vzkříšená mrtvola a ne zombie, nebo něco podobnýho“, pokračoval. ,,Jo a svoji vůli máš, protože jsem extrovertní optimista a nevynechám příležitost popovídat si“, rozkvetl mu úsměv na sinalé tváři.

,,Hmm...,“ zamumlal Ernest rozhlížejíc se po vypálené, hnisající pustině okolo. ,,Proč je tu tak ticho?“, změnil raději téma.

,,Tak zaprvý jsi na hřbitově a za druhý je tohle městečko moje nová nekropole, doufám že ti nevadí puch chodícího schnilého masa.“, Poučoval Ledospár o svém politickém stylu.

,,Je to tu pěkný, oceňoval Ernest, ,,je tu spoustu černý, červený a zelený, to v pekle neměli, miluju zelenou...“

,,No, řekl Ledospár, ,,abychom se dostali k věci, rád bych předešel obvyklému scénáři spočívajícího v poražení obrovské nemrtvé armády a zabití padoucha, to poslední PØEDEVŠÍM samozřejmě. ,,Takže, rozkecával se Ledospár, ,,roli hlavního padoucha budeš naoko zastávat ty a já se někam uklidím. ,, Když tě připraví o existenci, nic se neděje a když vyhraješ odměním tě – můžeš jít klidně zase do pekla, nebo ti můžu dohazovat kšefty za velký prachy pro ty nejzlejší bytosti, - co budeš chtít.“

A tak se Ernest stal nemrtvým lordem a vojevůdcem – ani nevěděl jak. Dokonce vyjímečne neplánoval vraždu svého chlebodárce – a to u něj bylo opravdu něco neobvyklého. Bylo to možná tím, že ho opravdu zaujal Ledospárův styl řešení problémů s bydlením.

Severně od Ledospárovy zánovní nekropole se formovala tradičně mrňavá lidská armáda, která -rovněž tradičně- vypadala, že nemá ani tu nejmenší šanci.

Lidé po letech zkušeností zřejmě zanevřeli na rytíře bez bázně, hany a s vygumovaným mozkem, plným hrdinských činů. Pečínka v oboustranné pánvi sestávající se z plátového brnění po konfortaci s drakem jim poněkud napověděla.

Místo toho jim velel mág, sic ještě o dost šílenějsí, ale jeho brostředky byly mnohem destruktivnější než ocel. Vtip byl především v mnohem hromadnějších účincích.

Tenhle mág měl sklony chodit oděn v lehkém černém brnění, v černém plášti, v černé helmě a v botách z dračí kůže.*

Obě strany byly samozřejmě v právu, i přesto, že krajina, na kterém se měla bitva odehrát jim nepatřila. Majitelé královstvíčka se moudře nepřihlásili o svá, v současné době již pochybná vlastnická práva.

Mág si pokusně zkoušel kouzla na stromě. Strom omdlel, a pak znechuceně odešel.

Ernest stínal hlavy zombíkům, zkoušeje, po jakém typu švihu hlava odletí nejdál.

Ledospár se pokoušel odkouzlit si opilý otravu alkoholem ve svém trůnním sále. Svými pokusy už zbořil pozorovací věž. Možná proto, že se na závěr kouzla pozvracel.

Král královstvíčka přecejen vyslal vyjednávat o přemístění bitvy svého obětního beránka Rozraza Podraza největšího zdejšího drsoně.

Ernest vyslal výzvědnou skupinu kostlivců. Jejich kosti po nárazu ohnivé koule dolétly až k němu, a to mága sotva viděl – seděl v čele armády, jakoby se mu nemohlo nic stát.

Tu Ernestova cholerická povaha zapracovala: „Seru na to“, pronesl necivilizovaně a vyslal vpřes celou svou armádu...    

Armády se srazily za mohutného ohnivého deště, jež ze zasažených zombíků dělal kostlivce.

Nastala ostrá srážka. První vlna nemyslících mrtvol se nabodla na čekající kopí, ale poté nastala špinavá práce. O hromadu mrtvol později se Ernest vydal hledat mága. našel ho na kopečku lemovaném zombie-sousoším, jak tlakovou vlnou odhazoval asi dalších dvacet zájemců.

„Naučíš mě to taky?“, optal se zaujatě Ernest, zatímco překračoval mrtvolu. „Seznámím tě se zcela jinou disciplínou“, odvětil klidně mág a s teatrálním gestem vrhl po Ernestovi kouzlo. Ten, jakmile magik dokončil zaklínání urychleně uskočil stranou a zvedl se právě včas, aby viděl, jak gigantická imploze sešrotovala asi polovinu od všech armád.

„Safra“, zamumlal mág, „Za tohle mě král nepochválí, asi budu muset zase dělat dobrodruha na volné noze....“, pokračoval v monologu.

Celou myšlenku nedokončil, protože přes kopeček se převalily bojující armády.

Ernest se vrhl na mága.

V tu chvíli se udály dvě věci: Mág začal kouzlit pravděpodobně něco opravdu nechutného.

                                                Přiteleportoval se Ledospár, jež se zřejmě začal nudit a hned po „příjezdu“ začal také kouzlit.

Obě kouzla se empaticky spojila a výsledek znamenal naprostou zkázu obou armád. Kopeček bojujícího tria zůstal uchráněn díky až paranoidní síti ochranných kouzel, spletenou pro sebeochranu mága.

Nastalo ticho, rušené jen šelestem větru po holé pustině. Trojice se zlostně měřila pohledy, které ovšem uhýbaly na mrtvé spáleniště.

to zřejmě nebylo tak úpně mrtvé, jelikož se ozval dusot kopyt a po chvíli se objevil Rozraz Podraz na ožehlém koni.

„Pánové,“ pronesl, slézaje z koně, „Přijel jsem vás usmířit. Osobně bych vás radši všechny zabil, ale já jsem jen poslušnej komornej.“

Podraz se stal první obětí Ledospára a jeho potlačované zlosti.

„No, řekl zamyšleně mág, možná jsi ho mohl nechat aspoň domluvit. Divíš se?, pokračoval, od té doby, co jsem zdecimoval naši armádu, tak mám dojem, že by mne doma neviděli rádi...“

„Hmm, to asi ne, uznal Ledospár. Že jsi to ty, tak bych pro tebe mohl najít místečko u sebe v nekropoli, ale nezapomínej, tam platí MOJE pravidla.“ „O tom nepochybuju, odvětil mág. možná bych se nechal přemluvit, ale vyprošuju si zacházení jako s nějakým slouhou, ostatně slouha být nehodlám. Možná tak ...spoluvladař...,“ osvítila mága náhlá inspirace.

„Tak v tom případě, já budu třetí spoluvladař. Jen tak odsunout se nenechám!“, ozval se pobouřený Ernest. „Cítím, že začínám zase zuřit, sykl Ledospár, přemáhaje touhu vyvolat krvavý spor. Víte co? Budete návštěva, nic víc, nic míň.

„To je konstruktivní řešení,“ uznal mág, maskujíc předešlé magické přípravy.

Ernest neřekl nic, ale zandal meč.

„Dobrá, usmál se žoviáně Ledospár. Pojďte do mého sídla.“

Cestou do nekropole je obklíčila pro změnu obří armáda, kterou velmi iniciativně vyslal nejmenovaný mágův zaměstnavatel.

„Tohle zabere celý odpoledne.“, zoufal si mág.

„Nezabere, oponoval Ledospár a vytáhl kápézetku v podobě teleportačního kamene.

EPILOG:

Ocitli se v nekropoli a okamžitě začali plánovat svoji bezpečnost a formovat armádu.

Díky jejich spojeným silách se nekropole stala (zdánlivě) naprosto nedobytnou.

Trio se kupodivu nepozabíjelo navzájem. Ostatní království se (překvapivě) cítila ohrožena, takže všem dnům rozhodně nebyl konec...

*Ano, moje postava z Neverwinter nights

Autor: Spellweaver

josef - 14.02.2012 | 12:22

to se mi líbí

borio - 04.11.2011 | 19:41

je (nebo bude) k tomu pokračování

Tyran - 21.06.2011 | 03:48

opet super zabava :-D ale je skoda ze pises tak kratky povidky pac tentok humor mi fakt sedi XD

Spellweaver - 28.11.2009 | 23:52

MoonExecutor:
V ty dobe asi 16-17, ale na tom nesejde, spis jestli te bavi neco napsat a nevadi ti, kdyz te budou povazovat za uchylnyho debila :P

MoonExecutor - 13.05.2009 | 17:09

Spelle, kolik ti je xD je mi jedno jestli sou ti 2 dny, 3 mesice,, nebo treba 150 tosoc let, ale rad bych vedel, v jakym veku mam sanci napsat neco jako ty xD

Spellweaver - 26.10.2007 | 15:42

To Primalhunt:Velka kniha neni muj styl, pac mam uz po prvni pulstrance nechat hlavni hrdiny bidne zhynout. Ale diky za pozitivni kritiku:-)

Primalhunt - 25.10.2007 | 09:15

Spellweaver:kamo je to moc dobre ... skoda ze to dal nepokracuje mne to zaujalo....mnel bys to spisat do nejakej velkej knihy :)

Spellweaver - 21.08.2007 | 22:48

To markal: tak dik

markal - 21.08.2007 | 17:06

kompliment

Spellweaver - 21.08.2007 | 00:42

To markal: to je kompliment, nebo ironie?

markal - 20.08.2007 | 19:50

To je nejlepší spisovatelský dílo který si napsal

The Dig - 09.07.2007 | 14:40

moje slova

Spellweaver - 05.07.2007 | 20:05

To The Dig: ja ten text zapomenu tesne pred tim, nez ho chci napsat:-)

The Dig - 30.06.2007 | 14:33

já už mám nafantazirováno textu na 9 povídek, bohužel jsem nenašel odvahu to napsat... :D

jarin - 02.06.2007 | 13:01

ja si tuto stranku (a na nej sekciu POVIEDKY) pozriem minimalne raz za tyzden a mam to tu precitane cele... takze TVORTE, PISTE, FANTAZIRUJTE a hlavne ten vytvor sem nezabudnite zavesit...

Czernovski - 02.06.2007 | 11:46

Kdybys věděl, kolik už toho někteří museli přečíst...

Spellweaver - 01.06.2007 | 11:59

To jarin: Ja si nebyl jistej, jestli to nekdo este cte

jarin - 31.05.2007 | 12:40

kurwadraat !!! to mi skoro urvalo koule...

dobre... cestinar niesom, takze som rad, ze po 2 mesiacoch sa tu zase volaco objavilo...

Czernovski - 27.05.2007 | 10:16

:D

Spellweaver - 26.05.2007 | 13:30

To Czernovski: Ryzi je s tvrdym Y :-))

Spellweaver - 26.05.2007 | 13:26

ToCzernovski: vykladovy slovnik jem nepouzil. O spatny interpunkci u primy reci vim, o jinejch chybach ne, ale za demenci naseho cestinare nemuzu :-)
Jen jsem to psal v pokazde jine nalade s odstupem mesice, takze nejaky "svy" se urcite najdou.
Ja prechodniky miluju, slozitost je zase MOJE uchylka :-)))

Czernovski - 26.05.2007 | 10:47

Rozhodně epický příběh s trošku velkým spádem, a tak trochu splácaný narychlo dohromady. Ale vypadá to rizí osobitý styl, který bych doporučoval dále rozvíjet. Některé věty jsou až moc dlouhé, jiné až moc přehnaně složité; možná se mýlím, ale párkrát jsi určitě použil výkladový slovník ;))
Vím, je to moje úchylka, ale musím se pozastavit i nad pravopisem... Stylistiku jsem už trochu připomněl, to zas tak nevadí, špatná interpunkce u přímých vět je už ale horší :))
- časté používání jména hlavního hrdiny
+ sem tam nějaké přechodníky :))

P.S. ,,Obě kouzla se empaticky spojila." Tak tímhle jsi mě dostal. V kladném slova smyslu 8)