Heroes Centrum - Česká centrála pro sérii HoMM
- Pod křídly Archandělů -
Kapitola 1. – Špatný návrat
Eleev se svým koněm pomalu doháněli skupinu před nimi. Nemohl uvěřit, že nechal město padnout. Vždy» měli tolik možností, jak bitvu vyhrát! Dumal, jak tuto zprávu oznámí královi, který mu v této bitvě tolik důvěřoval. Připojil se ke zbytku jízdy. Nebylo jich mnoho, kteří se před Pekelným vojskem zachránili.
Po chvíli cesty se objevili před hlavní bránou White Plainu. Zastavil se. Naposledy si prohlédl, jak je tato brána krásná a velká. Jakmile dorazí šiky nemrtvých, pravděpodobně nebudou schopni ji bránit. Nebudou schopni bránit nejspíš vůbec nic. Popohnal svého koně dovnitř. Projížděli dlouhou bílou ulicí a lidé na něj s obdivem shlíželi. Eleev dojel do stájí. Tam podal uzdu stájníkovi a ten s poklonou odkráčel. Eleev pomalu kráčel k budově, kde se konalo zasedání před tím, než odjeli. Před ní se zastavil. Váhal. Pomalu otevřel dveře a vstoupil. Zaslechl hlasy. Jemu tak známé hlasy. Zasedání se opět koná.
,, Pane, ale jak budeme bránit naše město bez elfů? Vojsko nemrtvých je již na pár mil od nás!‘‘, hrotil situaci jeden z Paladinů. Eleev vstoupil dovnitř. Pohledy všech se upřely na něj. Nevěděl co říct, ale musel nějak začít.
,, Výsosti. Nesu Vám špatnou, velmi špatnou zprávu.‘‘, ztišil hlas Eleev.
,,Zase!‘‘, rozkřičel se král.,, Jaká to je? Před chvílí mi sdělili, že vojska elfů před bitvou zde nemají šanci dorazit! Pokud vůbec dorazí!‘‘
,, Tower Cain, pane. Tower Cain padl.‘‘,, Co…..‘‘, král se zarazil. Tuto zprávu nečekal. ,,Vojska Pekla měla přesilu, neměli jsme šanci. Všichni naši muži padli, jenom na dvacet vojáků se zachránilo. Stačili nasednout na koně a ujet.‘‘
,, To… To… To nemyslíte vážně, že ne?!‘‘ ,,Bohužel, pane.‘‘
Král se zlomil. V koutku oka se mu objevila slza. Jeden z mnichů promluvil:
,, Existuje meč. Meč, který silou tisíce mužů drtí nepřátele. Jmenuje se Artin. Meč je lehký jako pírko, ale jeho čepel ostrá, jako čepel Archandělů.‘‘,, Kde je?‘‘, skočil mu do řeči Eleev. ,, To nikdo neví. Ale vypráví se, že je někde poblíž města Mrtvých.‘‘
,, Eleeve! To je naše jediná naděje! Vem si padesát mužů a ten meč mi přineseš!‘‘,, Dobře‘‘, souhlasil, ,, ale muže si nemohu vzít. Pokud bych to nestihl, bude vám každý muž dobrý. Hodně štěstí při obraně města, Ulriku‘‘
Eleev se otočil a vyšel ven. Vzal si toho nejlepšího koně, dvě dýky, dlouhý meč a obrovský štít, který si přehodil přes záda. Vyrazil hledat meč, který nikdo nikdy neviděl. Vyrazil hledat něco, co možná ani neexistuje. Vyrazil za nadějí.
Kapitola 2. – Příprava
Pochod nemrtvých už byl téměř u konce. Temný jezdec Jefretti se zastavil. Jeho armáda kostlivých bojovníků, zombií, upírů a lichů, pocházejících z Bone Castlu, se zastavila také. Jefretti začichal.
,,Výborně. Už jsme skoro tam.‘‘Ozval se nechutně hlasitý vítězný pokřík. Jefretti se zašklebil, vypadalo to jako úsměv. Popohnal svého koně ( jestli to byl kůň, to nevím, protože přes něj visel pouhý černý pláš» ) a opět se dali na pochod.
Vyšli z Temného Lesa a před sebou uviděli White Plain. A matně taky nějakou klusající postavu na koni. Jefretti se rozjel naproti ní, by» nevěděl, kdo to je. Byl to Eleev. Jakmile ho Eleev spatřil, otočil koně a běžel zpět do hradu. Jefretti se jenom posměšně ušklíbl a vrátil se ke svojí armádě.
,,Jedeme sprovodit ty odporné lidské bestie ze Světa!‘‘, zařval a jeho armáda se vyřítila z lesa. Bylo jich přes tisíce.
Kapitola 3. – Hledání
,,Poplach! Poplach! Nemrtví přicházejí!‘‘, křičel Eleev. Ženy a děti utíkali do již předem domluveného úkrytu – do jeskyně na severu království. Nastal zmatek. Vojáci spěchali do zbrojnice a poté na svá místa.
,,Lučištníci na věže! Lučištníci na věže!‘‘, křičel udýchaný Paladin Ulrich. Eleev projel naskrz královstvím a vynořil se postranní bránou u lesa a zamířil do něj. Naposledy se ohlédl na své rodné město a pak zajel do hlubin lesa. Ještě jak jel, slyšel vyděšené výkřiky a cinkot zbraní.
Poté zvolnil tempo, aby svého koně příliš neuhnal. Jel už po předem vyšlapané cestičce, tama, kde pochodovala karavana nemrtvých. Zůstával po nich odporný puch hnijícího masa a rozpadajících se kostí. A pomalu přicházela tma. Musel najít nějakou chatrč, kde by mohl přenocovat a ráno se opět vydat na cestu.
Po chvíli cesty spatřil světlo. Pobídl koně, aby jel rychleji. Dojel k němu. Vycházelo z dřevěné chatrče - byla z ní cítit hniloba. Chatrč byla celá porostlá mechem a různými rostlinami. Eleev sesedl z koně a zaklepal. Nic se neozývalo. Zaklepal podruhé. Zase nic. Světlo zhaslo. Tasil meč. Ucouvl a kopl do dveří. Ty se rozletěly a nejspíš někoho zasáhly, protože se ozval výkřik. Eleev vpadl dovnitř a v tu ránu na něj mířil půltucet šípů.
,,Odhoď ten meč, člověče.‘‘ Eleev pomalu položil meč na zem. Rozsvítilo se. Opatrně se rozhlédl kolem sebe. Uviděl čtyři tmavovlasé muže s dlouhýma ušima a dvě ženy.
,, Vy jste..‘‘,,Ano. Temní Elfové‘‘, přerušil ho jeden z nich. ,, Mé jméno je Sebastian, tohle je Reef, Zerd a Tepar.‘‘
Všichni Elfové se při zaslyšení jejich jmen uklonili. ,, A tyhle dvě ženy jsou Elva a Afrieta.‘‘, pokračoval Sebastian. Usmály se na něj, by» vypadaly hrůzostrašně.
,, Mě říkají Eleev. Nosím řád Paladina a hledám meč jménem Artin. Neslyšeli jste o něm něco?‘‘, zeptal se zdvořile Eleev. ,, Nač ho hledáš, člověče?‘‘
,,On existuje?‘‘,,Ano, existuje. V dávných dobách, kdy se Elfové nerozdělovali na dvě skupiny, ho nosil jeden z Elfských generálů – Dzebraldin. Vyprávělo se, že ten meč je kouzelný, ale nikdo tomu nevěřil. Až jednou, když bojovali Elfové proti démonům, co přišli na zem, a už to měli téměř vyhrané, se najednou objevil Ïábel Refuuze. Přišel k Dzebraldinovi a zabil ho. V tu ránu se nad mečem objevili Archanďelové a dali Dzebraldinovi druhý život. A Refuuze i jeho pekelní posluhovači uprchli. Dzebraldin zemřel, ale až za 400 let později. Vypráví se, že ten meč někde ukryl, ale nikdo neví, kde. Prý někde u tohoto lesa, ale na opačné straně. Hlídají ho Gryfinové – královská zvířata.‘‘,, A k čemu ho ty potřebuješ?‘‘, zeptala se Elva. ,,Naše město White Plain napadla Armáda Spásy – nemrtvá armáda. A ten meč je jediné východisko z této mizerné situace.
,,Cože?‘‘, sykl vyděšeně Tepar.,, Jefretti napadl město? Tu mu neprojde, zrádcovi!‘‘
,, Jak víte, že se jmenuje Jefretti?‘‘, zeptal se Eleev. ,, On je Temný Elf. Ještě s další dvoustovkou zrádců se kdysi přidali k nemrtvým. Proto se Elfové rozdělují na dvě skupiny – protože si myslí, že jsme všichni zrádcové. My, Temní Elfové, zrádci nejsme. Abychom to všem dokázali, musíme něco udělat. Eleeve, přenocuj zde a pak se vydej hledat ten meč. My zatím půjdeme do naší základny v tomto lese. Jistě si to neuvědomuješ, ale proč se tomuto lesu říká Temný?‘‘
,,Aha. Protože zde žijete.‘‘,, Zcela správně.‘‘, odpověděla Elva.,, Dobrou noc.‘‘
,,Co? Jak dobrou no…‘‘, a Eleev usnul. Elfové se ještě chvíli na něčem dohadovali a poté se tiše vytratili do zákoutí Temného Lesa.
Kapitola 4. – Překvapení Temného Lesa
Eleev se probudil brzy ráno. Nechtělo se mu už více vyspávat. Tak tedy vstal a sedl si ke stolku. Byl malý, rozviklaný a byly do něj vypáleny díry ze svíček. Eleev posnídal, co mu zde nechali Elfové a vydal se dál na cestu. Jel pomalu, Eleev pozoroval krajinu. Jel celý den. Celou cestu přemýšlel, jak asi může být v bitvě prospěšný ten meč a jak se daří Ulrichovi. Už byla zase tma. Eleev sesedl z koně a udělal oheň. Sedl si k němu a přemýšlel. Najednou uslyšel kroky. Tiché kroky. Pomalu se vytratil do tmy. Pozoroval, kdo je přicházející. K ohni přišli dva minotauři. Rozhlíželi se, ale když nikoho neviděli, sedli si k ohni a pojídali to, co si Eleev před chvílí upekl na ohni. Eleev vyšel zpoza stromu a tmy. Minotauři se vyděsili a uchopili své mohutné sekyry. Eleev tasil svůj meč. Jeden z minotaurů se k němu přiblížil a máchl svou sekerou do země.
,, Kdo si, cizinče?‘‘, pronesl jeden z minotaurů celkem naštvaně. ,, Jsem Eleev, člověk z hradu White Plain. Vy tu pohledáváte co?‘‘
,, My zde žijeme, cizinče. A nemáme rádi lidi. Teď..teď zemřeš!‘‘, zařval a ohnal se po něm sekerou. Eleev ale stačil uhnout a útok mu opětoval. Meč se mu zaryl do ramene. Minotaur zařval bolestí a odhodil sekyru. Druhý minotaur tomu prvnímu přispěchal na pomoc, rozpřáhl se sekyrou, ale než cokoli stačil udělat, Eleev ho bodl mečem do břicha. Minotaur jenom něco zaskruhňal a padl do listí. Druhý se dal na útěk. Eleev vzal dýku co měl na opaskem a hodil jí minotaurovi do zad. Ten padl na kolena a Eleev ho dorazil mečem. Vytáhl ho z minotauřího těla a zastrčil zpátky do kožené pochvy. Uhasil oheň a nasedl na svého koně. A pak pokračoval v cestě.
Objevil obrovskou louku, kde se proháněli Gryfové. Byl to úžasný pohled. A uprostřed… Uprostřed byl meč. Krásný meč. Eleev se k němu rozběhl. V tom ale jeden z Gryfů sletěl a zastoupil mu cestu. Eleev uchopil držadlo svého meče. Gryf promluvil:
,,My nechceme bojovat, drahý příteli. Jenom chráníme to, co nám přikázali Andělové chránit.‘‘,, Ale já ho potřebuji‘‘, řekl napjatě Eleev a kývl směrem k meči. Na pastvině se zničehonic objevil Anděl. Byl nádherný, jeho bílý pláš» zakrýval jeho postavu a zpod kápi mu trčely blonďaté vlasy. Anděl svými obrovskými křídly doletěl až na zem a sundal si kápi. Promluvil:
,, Teď ti dám hádanku. Jestli ji uhodneš, můžeš si vzít meč a navždy tě budeme ochraňovat. Jestli ne, odejdeš z tohoto místa a vícekrát se zde nevrátíš.‘‘ Jeho hlas byl nádherný a zvučný, rozléhal se po pastvině.
,, Plyne jako voda,
Někomu dá okovy,
Někomu volnost.
A nezabráníš mu ani ty. ‘‘
,,Někomu dá okovy a někomu volnost?‘‘, dumal nad hádankou Eleev. ,, Plyne jako voda…‘‘ Eleev si sedl do trávy. ,, Že by… Èas?‘‘
Anděl roztáhl ruce, pozdvihl meč a na Eleeva dopadl mohutný paprsek světla. Poté zmizel a před Eleevem se objevil meč. Meč tak krásný a lehký, meč, po kterém tak toužil. Najednou se ozvalo:
,, Jsi volný.‘‘ Eleev se uklonil a pronesl :,, Děkuji.‘‘, a š»astný nasedl s mečem na koně a uháněl. Naposledy se otočil na pastvinu, ale už tam nebyla.
Kapitola 5. – Elfové
Ulrich zběsile uháněl na hradby. Skoro třičtvrtina jeho vojáků byla mrtvá, zbytek byl oslabený a vyčerpaný po dvoudenním boji. Ulrich si vzal luk, co ležel na zemi u jednoho padlého vojáka a natáhl ho. Šíp vystřelil a strefil jednoho liche, který se chtěl dostat na hradby. Brána už byla dávno zničená a nemrtví pronikali dovnitř. Některé jeho vojáky si lichové a upíři oživovali a posílali do hradu. Na hradbách byli zombíci a zabíjeli jeho vojáky. Ulrich odhodil luk a běžel na pomoc jednomu z vojáků, jehož právě mordovali kostlivci. Ulrich se rozpřáhl a máchl - kostlivcovi usekl hlavu. Voják vstal a dál se věnoval boji. Ulrich se otočil a stáli u něj dva upíři. Jeden se napřahoval, ale Ulrich mu ránu vykryl a bodl ho do srdce. Bezvládné tělo spadlo dolů z hradeb. Druhý mu sekl do meče tak silně, že mu vylétl z ruky a Ulrich spadl na zem. Upír se zašklebil a pozvedl meč nad hlavu. Svist, svist, svist! V tom se do něj zapíchly tři šípy a upír spadl dolů za svým kolegou. Ulrich se otočil a u Temného Lesa se vynořil zástup Elfů. Temných Elfů. Na ně!, ozvalo se z řad Elfů a rozběhli se na pomoc lidem. Ti kostlivci, kterým ještě zbývali nohy nebo nějaká jiná část těla utíkala za svým pánem – Jefrettim, který se rozhodl uprchnout z boje. Elfové přišli k bráně a obsadili město. Kostlivci, zombie, upíři a lichové – ti všichni se dali na zběsilý útěk směrem k opačné straně temného Lesa. Ulrich se zvedl a přispěchal k Elfům.
,, Jak.. Jak je tohle možné?‘‘, ptal se udiveně a překvapeně zároveň.
,, Přišli jsme pomoct našim přátelům v nouzi. Kdysi jsme bývali přátelé. Přišli jsme, abychom jimi bylii znovu.‘‘, odpověděl Sebastian.
Kapitola 6. – Artin
Eleev spěchal zpět do hradu. Doufal, že ještě nepadl. Kůň v lese zakopl a spadl k zemi mrtev. Eleev ho uštval. Už byl z lesa málem venku, když uslyšel někoho běžet. Hodně lidí běžet. Schoval se za strom a spatřil Jefrettiho a zbytky jeho armády. V tu chvíli si Eleev uvědomil, že hrad je zachráněn.
Vyskočil zpoza stromu a tasil Artin. Jefretti se zastavil, ale jeho stovka vojáků běžela dále, nevšímajíc si Eleeva. Eleev v sobě cítil nějakou sílu, božskou sílu. Pozdvihl meč a ten se rozzářil. Les pokrylo obrovské světlo, přilétlo asi deset Andělů a začali ničit nemrtvé. Nemrtví padali k zemi ohromnou rychlostí. Většina z nich ani nestačila pozdvihnout meč. Světlo zmizelo a Andělové také.
Celý les byl zaplněn kostmi od kostlivců a těly od zombií. Jediný, kdo zbyl, byl Jefretti. Ten vytasil svůj dlouhý meč a vrhl se na Eleeva. Ten jeho ránu vykril svým štítem a máchl. Jefretti ale stačil uhnout a sekl Eleeva do ruky. Ten upustil štít. Z ruky mu proudem tekla krev. Najednou se meč rozzářil a rána se zacelila.
Jefretti se na meč jen zlostně podíval a udělal další výpad. Jenomže Eleev uchopil štít, vykryl mu ránu a usekl Jefrettimu hlavu. Ten se skácel na zem. Eleev se na bezvládné tělo kdysi Temného Elfa podíval s odporem a pokračoval v cestě. Došel do hradu, kde zatím hodovali Elfové a lidé společně. Eleev tomu nemohl ani uvěřit. Tak takhle to Elfové mysleli!
,,Sebastiane! Reefe! Zerde! Tepare! Rád Vás zase vidím! Jak se vám daří, přátelé?‘‘,, Vítej, Eleeve! Daří se nám dobře. Přispěchali jsme na pomoc v tom nejlepším okamžiku. Akorát Jefretti uprchl se zbytkem jeho armády.‘‘
,, Neuprchl‘‘, pokračoval Eleev. ,,Mám přeci dobrý meč, tak jsem je všechny dobře zvládnul. Na pomoc mi přilétli Andělé.‘‘,, Andělé?‘‘, tázal se udiveně Reef. ,,Ano, Andělé.‘‘
Po bitvě Elfové navštívili hrad Tower Cain, kde vyhubili pekelné přisluhovače. Král jim tento hrad daroval za pomoc v nesnázích. Eleev zemřel až o 400 let později, když vybojoval mnoho bitev a dobyl mnoho hradů. A proč? Protože ho Archandělé střežili. Získal milost Archandělů. A kam se poděl meč? Meč se vrátil zpět na pastvinu, kterou už nikdy nikdo neviděl.
A nakonec – básnička
Ve starých dobách jednou,
Armáda tasí meče,
Rytíři na koních se vezou,
A pod nimi krev teče.
V jedné ruce pochodně hoří,
V druhé meč a štít,
Jedou, domy boří,
A pak, co my můžem chtít.
Městem se roznáší křik a děti pláčou,
Rytíři stále zabíjí,
Rytíři stále jedou.
Rytíře to nabíjí.
Rytíři jedou zpátky domů,
Hodiny jim odbily.
Tady ale u sta hromů,
Byly taky – rodiny.
Autor: Lopik
Jde to, ale co se týče získávání toho meče, je mi podezřelé, že za jednu jednoduchou hádanku takovou mocnou věc...
Jo a zlepši pravopis, je do dost divné, když to čteš s hrubkami. :-D
Povídka dobrá, děj hezký, ale mnohé výrazy jsou, mírně řečeno, dost kostrbaté. Taky jsi mohl myslím si některé pasáže prodloužit, protože to pak navozuje efekt časového rozměru. Popis krajiny, okolí atd. tam taky není a to je škoda. Ale jak říkám,děj a jména jsou hezky vymyšlená.
PS: to, že to píšeš 6 hodin nená zas tak moc. Já jsem schopný napsat tak 10 stran knížky za dvě hoïky, pokud mám nápad.
sraččka
Čtu si to po sobě a ano, něco z tama je, za to se omlouvám, ale psal jsem to před dávnem, myslím, že moje povídkářské kvality se zlepšili, nicméně se již nevěnuji Heroesu... :-) Takže bohužel. Snad jindy a jinde ;-)
Czernovski - 31.05.2007 | 15:20
Příběh je to pěkný. Ale nevyrovnaný. Začátek se rozvíjí pěkně, ale konec je moc urychlený. Tato povídka měla podle mě větší potenciál...
To Ronnie: Kopie Pána Prstenů (asi druhý díl jsi myslel, že...) to rozhodně není. To bys mohl u každé fantasy povídky namítnout, že je kopií něčeho známějšího...
Jinak už hodně dlouho čekám, až se objeví příběh, který by ničím nepřipomínal něco staršího...něco nového, neotřelého...snad někdy :)
Podobný příběh jsem už někde viděl...že by Pán Prstenů?! ;) obyčejna kopie...
Podobný příběh jsem už někde viděl...že by Pán Prstenů?! ;) obyčejna kopie...
Svist, svist, svist! V tom se do něj zapíchly tři šípy a upír spadl dolů za svým kolegou.... AT SE PRASI ZA KOCAREM :o)))). Kura chlape tak tohle je moc :o))). To je jak sum svistu. Promin :D
Dík - taky si myslím, že Spellwaevrové jsou lepší, ale míním tuhle hranici překonat! :D
mno da sa... ale Spellweaverove sa mi zdaju lepsie... Toto sa mi vidi trosku povrchne, niektore pasaze prilis jednoduche, ine zase zbytocne a uz od zaciatku som tusil, ako to pojde dalej (neviem preco, ale je to tak) - proste ma to nicim neprekvapilo..... ale inaq dobre... Ja by som nemapisal ani zdaleka tak dobre.
jakokdyby to byly ženy, radši mlš ty :D a já vim ře tam mám chyby, protožep ravopis a já, to nejde dohromady
No, možná že liche jako idiota nazvat mohli, připouštím, že je to asi chyba, ale.. Pls, nekritizuj, když máš sám chyby. :) Jakože dva muži letěli s tvrdym Y, jakokdyby to byly ženy... :D A je to tam všude v té verzi, co neopravili.. Tak raději mlč :D
Šíp vystřelil a strefil jednoho liche...? co to je za kravinu, spíš licha. Nebo se snad hrál warcraft s dabingem, kde licha nazvali lič jak idiota?
jo jen piš je to fakt super, takový kouzelný meč by se občas v bitvách fakt moc hodil :)
jen pis je to mazec :)
udeluji pochvalu :DD
Temný Elf - 15.07.2006 | 11:17
:D Jo, to věřím.. Mě psaní vcelku baví, uvažuju, že dneska nebo zítra napíšu další povídku - ne-li dvě. :)
Spellweaver - 14.07.2006 | 20:25
To Temny Elf: (A proto jsou tak kratky...)
Spellweaver - 14.07.2006 | 20:13
To Temny Elf: Me dela nejvetsi problem, ze nemam o cem psat a pisu vyhradne z nudy:-) Jo a po 1 v noci nastava surovy masakr kladnych hrdinu :-D
Dobrý :-)
Temný Elf - 14.07.2006 | 12:59
Však jsem se na ni koncentroval :D No, ale uznej, že když to píšeš už 6 hodinu, tak... :D
Spellweaver - 13.07.2006 | 22:10
Myslim, ze bys mel trochu vic koncentrovat dej. Myslim, ze bys nemel mit cas myslet na nic jinyho, nez na tu povidku. Myslim, ze min je nekdy vic. Taky sem neco sesmolil, ale me zas vycitaj, ze je to kratky...
| Jak si nejraději užíváte Heroes? | |
| Sám v klidu proti PC | |
 | 57.0 % |
| Hotseat s přáteli | |
| 22.8 % |
| Online proti jiným hráčům | |
| 20.2 % |
| Celkem hlasovalo: 7775 | |
| Výsledky minulých anket | |
Objednejte za 399,-Kč
Objednejte za 299,-Kč
