Heroes Centrum - Česká centrála pro sérii HoMM

Kapitola 1. - Poutník

Bone Castle se tyčil nad obzorem. Vypadal strašidelně, krom toho byl zrovna úplněk a schylovalo se k bouřce. Poutník Ilias na chvíli zastavil. Rozhlédl se kolem sebe. Byl obklopen hustým, z části už vykáceným lesem, který musel být již hodně starý. Blízko sebe měl párek havranů hodujících na téměř ohlodané kostře něčeho, co kdysi vypadalo jako gryf. Zamyslel se, odkud se v takových pustinách mohl zatoulat královský gryf. Z dumání ho probudil až modrý záblesk na obloze, který po pár sekundách doprovodil mohutný hrom. Začalo pršet. Ilias se musel dát do pohybu. Po hodině chůze byl promoklý až na kost a mrznul. Jediné, co ho ještě vůbec povzbuzovalo k chůzi, byl už blízko tyčící se hrad, ve kterém by mohl najít nocleh. Přešel padací most a vkročil do mohutného náměstí, osvětleného světlem snad stovkami pochodní. Padací most se za ním rachotivě zavřel. Iliovi to připadalo silně podivné, ale raději, než umrznout venku, přenocuje zde. Pochodně zablikaly a zhasly. Rozhlédl se kolem sebe. Všude byla tma, jedině blízko něj blikalo malé světýlko v chatrči. Rozhodl se do ní vstoupit. Pomalu zatlačil na dveře a ty se skřípajíc otevřely. Iliovi se naskytl hrůzostrašný pohled. U jednoho stolu bylo asi pět kostlivých postav, které hráli karty, u druhého asi tři a u třetího stolu byli dva lidé, ale byli už asi mrtví. Lidský hostinský ( vypadal, jako by se měl asi za sekundu zhroutit a Ilias mu to ani nevyčítal  ) jim se strachem nosil to, co si poručili. Byla to asi místní hospoda. Ilias chtěl pomalu couvat zpět ze dveří, v tom ale ho popadly dvě silné postavy a vhodili ho dovnitř. V hospodě se rozhostilo ticho. Směřoval na něj snad tucet pohledů. Kostlivci se pomalu začínali zvedat a s odporem sebrali zbraně ze stolů. Ilias na nic nečekal, tasil meč a prvního zombíka podřezal. Kostlivci se zastavili, podívali se na sebe a s řevem se na něj rozběhli. Ilias se otočil a uviděl dva temné rytíře. Rozběhl se proti nim, prvního se mu podařilo bodnout mečem do žaludku ( pokud nějaký měl ) a druhého povalil na zem. Pár kostlivců o ně zakoplo a zbytek se hnal za Iliem. Ten uháněl k bráně, už byl skoro u ní.. A v tom ucítil bolest… Otočil se, uviděl dva kostlivce s lukem a se zlověstným pohledem. Pohled mu sjel dolů, na svoji hruď. Uviděl hrot šípu, který ladně projel jeho ledvinou. Pokusil se udělat krok, ale druhý šíp mu prosvištěl kolem hlavy. Ilias padl na kolena a třetí šíp mu byl smrtelný. Projel srdcem. Padl na kamennou podlahu mrtev.

*

Kapitola 2. - Rozhodnutí

Ve hradě White Plain bylo rušno. S úsvitem přicházely problémy a s problémy válka. Král Twain III. musel udělat rozhodnutí, vážné rozhodnutí. Před dvěma dny přišla zpráva od zvědů, že pekelná vojska Arciďábla Refuuze postupují k spojeneckým hranicím, tedy k hradu Tower Cain. Před pár minutami také dorazila od posla další naléhavá zpráva a dopis s prosbou o pomoc. Píše se v ní také, že pekelná vojska dorazí do zítřejšího úsvitu. Král by spojencům rád pomohl, kdyby se nemusel starat o vlastní hranice. Před pár dny poslal totiž svého nejmladšího syna Iliase k Západním Elfům. Měl vyřídit zprávu o postupu nemrtvých vojsk a prosit Elfy o pomoc, s jimiž král udržuje velmi dobré diplomatické vztahy. Vyrazil před pár dny, měl by se vrátit už zítra. Král tedy nařídil, aby mu přinesli snídani a na polední dobu domluvili zasedání. V zasedání byli nejdůležitější kněží, rytíři a paladinové. Právě zde se rozhodovalo o fungování království.

*

Kapitola 3. - Zvěd

Velitel armády kostlivců, temný jezdec Jefretti, si právě všiml pár nejasností. Měli už být dávno před hradem lidí, a mezitím trčí někde uprostřed lesa, kde není ani nic pořádného k jídlu. Nechal tedy si přivést svého zvěda.

,, Mhmm, Grestly… Vysvětlíš mi, jakože ještě nejsme před věži White Plainu?!‘‘, zeptal se naštvaně Jefretti.

,,Pane, já… My jsme.. Ztratili jsme se‘‘. Jefretti vytasil meč a rázným švihnutím u»al kostlivci hlavu. ,,Jedeme na sever‘‘, prohlásil a kolona nemrtvých s temným jezdcem v čele se dala do pohybu.

*

Kapitola 4. - Zasedání

Situace na zasedání se pomalu vyhrotila v hádku. Král zastával názor, že pokud dorazí Elfové, nemají se čeho bát a spojeneckému království by měli pomoci. Paladin Eleev, který již vybojoval mnoho bitev a velel královské jízdě, byl proti.

,, Pokud odešleme 1500 mužů na pomoc Tower Cainu, nezbude nám mnoho mužů na obranu proti kostlivé armádě! Co víte, že váš syn opravdu přivede Elfy!‘‘

,,Já mu věřím! Elfové nám přijdou na pomoc! Budeme hlasovat, Eleeve!‘‘, rozhodl král.

,, Kdo je proti, abychom pomohli bezmocnému Tower Cainu a nechali ho napospas Peklu?‘‘ Ruku zvedlo na půl tuctu lidí, byli to především Eleevovi lidé. ,,A kdo je pro, abychom vyslali 1500 mužů na pomoc?‘‘ Ruku zvedlo asi 24 lidí.

,,Výborně! Je rozhodnuto. Do Tower Cainu vyšleme lidi!‘‘

Král dal připravit koně, zbraně a také 1000 pěšáků, 400 lučišníků s kušišníky a 100 jezdců s Eleevem v čele. Během půlhodiny se kolona lidí dala na pochod.

*

Kapitola 5. - Obrana

V Tower Cainu se připravují na boj. Už ani nepočítají s tím, že nějaké posily vůbec přijdou. Každý muž, který uměl alespoň trochu zacházet s mečem, byl vyslán do zbrojnice. Bránou prochází poslední rolníci a naverbovaní žoldáci a práce ve městě pomalu utichá. Na hradby se staví lučištníci a velitelé, za hradby pěší vojsko s jízdou. Teď už jen pomalu čekají na smrt…

Eleev sesedá z koně. Potřebuje, aby si vojáci odpočinuli. Už jedou více než 15 hodin, bez jídla, bez pití, beze spánku. Odepíná si z pasu dalekohled a přiloží ho k očím. Ve dvou malých otvorech vidí krásný a velký hrad. Rychle nasedne na koně a pobídne vojáky opět k chůzi. Ti se na něj jen vyčítavě podívají s kousky jídla v ústech.

,, Před námi stojí Tower Cain! Je pouhé dvě míle od nás a potřebuje pomoc! Tam si odpočinete! Jedeme!‘‘ 

*

Unavení vojáci dorazili do Tower Cainu.  Po chvíli dojdou na svá místa. Také Eleev je unaven po dlouhé cestě. Sednul si na hradby k bráně, opřel se o ni a usnul. Po chvíli ho ale vzbudil hlasitý výkřik.

,,PALTE!‘‘, zavelel Andree. Kupa šípů vylétla z luků a kuší a zasáhla střed nepřátelského vojska. Asi stovka démonů a pekelných psů padla, zbytek běží dále. Arciďábel Refuuze sleduje bitvu zpovzdálí a bezpečí, obklopen svými nejlepšími vojáky. Posílá do boje Sukuby – nejlepší lučištnice pekla. Vyráží do boje, posílají na hradby jednu střelu za druhou a zasahují lučištníky, kteří padají mrtví z hradeb dolů, kde čekají pekelní psi.

,,PALTE!‘‘ Další vlna šípů vylétla do vzduchu a zasahuje Sukuby, které útok oplácejí. Eleev sestupuje z hradeb a vychází tajným východem v hradbách, na který není vidět. Kdysi ho zbudovali Temní Elfové, tehdejší přátelé lidí. Eleev se vynořil v klubku Rohatých Dozorců.

,,Alterante‘‘, zakřičel Eleev a tasil meč, který se rozzářil do ruda. Prudce švihl a rozsekl démonovi hrdlo. Jeden démon po Eleevovi skočil, ale Eleev se stačil sklonit a z otočky ho seknout přes záda.

,,PALT…‘‘, chtěl zavelet znovu Andree, ale zasáhla ho střela jedné ze Sukub a Andree se skutálel z hradeb dolů.

,,PALTE jak chcete!‘‘, křičel na ně Eleev. ,,Hlavně se strefujte do Sukub, zbytek vojáků je bezmoc…‘‘ už to dál nestihl, protože po něm skočil jeden z pekelných psů a tak se musel starat o sebe.  V tom si Eleev všiml Pekelných pánů, kteří se rozběhli naproti hlavní bráně.

,,Střílejte na ně, střílejte na ně!!‘‘. Smrš» šípů zasáhla čtyři Pekelné pány, kteří padli mrtví k zemi. Zbytek se zastavil před bránou a začali čarovat.

,,Sarsanintos eltersakrin tarien‘‘, zařvali a v tom se brána rozletěla, kusy z ní zasáhly budovy a ty se s rachotem zbortily. Všechny jednotky pekla se hrnuly dovitř. Sukuby střelily další lučištníky, takže jich na hradbách už moc nezbývalo. Lučištníci se teď starali o pomoc pěšákům. Stříleli dolů, z hradeb na démony a psy.

 Ozvala se hromová rána, z míst před hradem se utvořily ohnivé kruhy a v nich se objevili Noční Můry. Začaly klusat směrem k hradu. Eleev se jen bezmocně oháněl svým mečem, zabíjel jednoho démona po druhém. Lučištníci zabili zbytek Sukub a teď se věnovali Nočním Můrám. Pekelní Páni byli mrtví, některé skolili lučištníci, některé střepy z brány a zbytek pěšáci.

Eleev se přiblížil k jedné z Nočních Můr a jakmile projela kolem něj, rázně se ohnal mečem a Noční Můra rázem padla ve víru prachu. Rohatí démoni a dozorci zatím trhají vojáky, kteří se jen marně brání. Lučištníky přišli navštívit na hradby Pekelní psi, takže ani jeden lučištník nepřežil. Pekelných psů ani démonů už zde nebylo mnoho, ale pěšáků a jízdy taky ne, ne-li míň. Eleev zavelel jezdcům a pěšákům, a» se dají na ústup. Zbytek jeho vojska nasedl na koně a hnal se zpátky k hradu White Plain. V Tower Cainu už zbyl jediný voják. Eleev. Kolem něj bylo něco přes 50 psů a 70 démonů. To byl zbytek slavné Pekelné armády. Refuuze přišel k Eleevovi.

,, Uhněte‘‘, zařval hromovým hlasem na jeho vojáky. Kruh se rozestoupil. Refuuze vytáhl jeho mohutnou sekeru a Eleev si vzal štít pohozený na zemi.

,,Teď zemřeš‘‘, zasípal Arciďábel a máchl svou sekerou. Eleev uhnul a pokusil se ho seknout do hrudi. Arciďábel to ale vytušil a znovu zaútočil. Jeho sekera praštila do štítu, který se rozletěl. Eleev spadl. Arciďábel znovu máchl, ale Eleev se odkutálel, takže sekera zůstala v zemi. S mohutným řevem ji vytáhl. Eleev pozdvihl meč a zašeptal: ,, Ordixum déno.‘‘ Najednou jeho meč zaplavilo světlo a Eleev sekl. Arciďábel si ani neuvědomil, co se stalo a Eleev sekl po druhé. Refuuze mohutně zařval a s duněním padl na zem. Eleev vsedl na koně, prorazil si mezi démony cestu a za hromového řevu démonů odjel za svou jízdou.

Eleev, člověk s Paladinským řádem,

Když bránil vojsko s hradem,

Zaslechl zvěst v kleči,

O magickém meči.

Eleev tasí meč a štít,

A bude nepřítele bít.

Nebude mít nikdy klid,

Magický meč musí mít.

Na cestu se vydá, posměšněn slovy urážek,

Překoná mnoho překážek,

Aby bránil lid svůj,

Najde ho. Stůj co stůj.