Heroes Centrum - Česká centrála pro sérii HoMM

Michael se narodil do andělské rodiny léčitelů, jeho osud však směřoval opačným směrem.

Když byl tento charismatický vůdce ještě mlád, projevil se jeho vojenský génius. Na svém prvním tažení v roli velitele zachránil Ashan před démony, když porazil nechvalně proslulého démonského Prince zkázy Azkaala.

Když doutnající konflikt mezi anděly a zrůdami bez tváře přerostl v otevřenou válku, byl Michael pověřen vedením dětí Světla do bitvy proti dětem Temnoty.

Následovaly zkázná desetiletí, která do historie vstoupila jako Války starších. Od té doby se o Michaelových vítězstvích takřka nepřetržitě vypráví... Všechny příběhy ale končí archandělovou tragickou smrtí.

Jeho náhlý a nevysvětlený návrat na Ashan byl vyložen jako zázrak způsobený svatým císařem Liamem Sokolem. Michael se okamžitě stal jeho osobním vojenským poradcem.

Uriel je mocným archandělem, který bojoval ve Válkách starších. Užírá se pocitem nesmírné viny za skon své matky Aurory a bratra Michaela, kteří před staletími nalezli smrt v rukách zrůd bez tváře.

Tato vina v něm živí hlubokou nenávist vůči zrůdám bez tváře. Kromě snahy o navrácení své matky a bratra k životu Uriel ještě touží po tom, aby dosáhl naprostého zničení svých starobylých nepřátel.

V cestě mu doposud stála Temná smlouva, kterou podepsali všichni andělé včetně Uriela. Tato smlouva formálně navždy učinila přítrž souboji Světla a Temnoty.

Uriel však vynašel způsob, jak tuto složitou překážku překonat. Dal dohromady nebesany, novou generaci andělů, kteří se zrodili od dob podpisu zmíněné smlouvy.

Uriel tedy nakonec svou křížovou výpravu dostane.

Červ z pekla je avatarem Ur-Vomocha, Pána nenasytnosti. Jedná se o obrovského červa, jehož měkké tělo je chráněno těžkými zubatými prstenci. Jeho ústa jsou lemována rohy, které urychlují průchod napůl roztavenými skalami Sheoghu. Červ má nenasytný hlad a živí se na smrtelných výkřicích obětí, které jsou mu nabídnuty jako oběť, popřípadě na nepřátelích, kteří mají tu smůlu, že mu musí čelit v bitvě. Pekelný červ může hltat donekonečna.

Každý má matku, ale královna rodu je údajně matkou všech matek pod povrchem Ashanu.

Tato bytost, kterou stvořil Ur-Aazheel, pán rozmnožování, je zcela oddána myšlence, že Ashan nesmí být zničen, ale musí být utopen v chaotických formách života.

K záplavě potomků, které královna rodu chrlí, necítí žádnou mateřskou lásku. Vyplivnuté děti tak musí pouze doufat, že jejich biologická rodička zrovna nemá hlad.

Azkaal kdysi býval princem zkázy a šampionem pána Ur-Khraga. Patřil mezi nejmocnější démony, kteří Ashan sužovali.

Během Starobylého věku vedl mocnou hordu z hlubin Sheoghu, zavraždil tisíce andělů a zničil více než polovinu jejich létajících měst.

Nicméně posledních osm století strávil v zajetí jako nějaká moucha uvnitř jantaru. Velcí archandělé Sarah a Michael uvěznili jeho duši do nezničitelného artefaktu zrovna ve chvíli, kdy byl na pokraji naprostého vítězství.

Z tohoto faktu samozřejmě žádnou radost nemá. Aby toho nebylo málo, byl nedávno probuzen, avšak ocitl se v mysli nějakého ubohého člověka. Azkaal plane nenávistí a nespočine, dokud nebudou všichni jeho nepřátelé mrtví a celý Ashan nelehne popelem.

Ahribban je démonským princem nenávisti a prvním služebníkem pána Ur-Hekaala. Je to krvežíznivý pletichář nejvyššího řádu, navíc na místě, které by se dalo popsat jako "nesmírně žhavé". Konkurence na poli intrik zde opravdu není zrovna jednoduchá.

Ahribbanovým smyslem života je zasévat nenávist mezi spojence, rodiny i nepřátele. Má schopnost nahlédnout hluboko do duše jakékoli bytosti a spatřit její obavy a sny. Jeho oběti jsou pro něj křehké jako vaječné skořápky.

Jeho plány, například záměr skoncovat s rodem Sokolů a zničit celou jeho říši, jsou velmi propracované a promýšlené s opravdu velmi hlubokou nenávistí vůči celému Ashanu.

Matka Namtaru je jedno z nejpodivuhodnějších stvoření, jaké kdy po Ashanu chodilo, nebo spíše cupitalo. Jedná se o napůl duchovní a napůl fyzickou inkarnaci nočních můr Ashy, prapůvodního Draka řádu. Stejně jako její menší obrazy, Namtaru, nabývá podoby obrovské pavoučí ženy, která je často považována za smrtící stránku Ashy. Její tři hlavy rovněž připomínají Ashu, neboť ta vládne třem sférám, a sice životu, smrti a osudu.

Přestože Matku Namtaru drželi Nagové v zajetí celá staletí, nechce se po svém osvobození nekromanty pomstít, ale dělá vše pro to, aby dodržela posvátnou přísahu o ochraně koloběhu života a smrti.

Nekromanté ji uctívají a používají její posvátný jed k vytvoření těch nejsilnějších upírů. Matka Namtaru svým stoupencům pravidelně radí skrze našeptávání, básně a dokonce i sny.

Její moc je tak obrovská, že se téměř může rovnat šesti živelným drakům.

"Avataři Malassy jsou jedna věc, ti alespoň své řádění omezuje pouze na noc. Dcera Malassy už je ale věc zcela jiná... Je to poblázněná dračí rytířka... Stín noční můry s vůlí prokleté duše." Tento citát z deníku sokolího kněze Johahna sumíruje omezené znalosti, které Svaté říše má o dračích rytířích a jejich dračích podobách. Čarodějové Sedmi měst píší, že si dračí rytíři svůj titul zaslouží dne, kdy v sobě objeví vnitřního draka a složí přísahu, že budou své životy věnovat ochraně Ashanu. Tolerují je, ať už svou věrnost složí do rukou Malassy, Elratha nebo jiného z živelných draků. Vyšší dračí rytíři zvládají umění transformace do podoby avatara svého patrona. Přestože jejich dračí podoba nedorůstá rozměrů skutečných draků, disponuje všemi schopnostmi dračího rytíře, díky čemuž se z něj stane ještě obávanější protivník, než býval dříve.

Tato stvoření jsou avatary Shalassy, dračí bohyně vody. Často je lze najít při ochraně posvátných míst, která jsou pro běžné smrtelníky zapovězena.

Dračí úhoři jsou mistry v ovládání magie a jsou stoupenci Shalassy vyvoláváni ve chvílích nejvyšší nouze.

Nagové tohoto ducha považují za nejvznešenější bytost, která se plaví ve vodách Ashanu.

Jejich síla je tak obrovská, že se jim odváží postavit jen ty nejkurážnější armády.

Duchovní svět je rozdělen do živelných království, z nichž každé uchovává své vlastní druhy duchů a elementálů. Nejsilnějšími z těchto bytostí jsou samotní draci. Pták bouře, známý v knihovnách Sedmi měst jako Rokh, patří mezi nejvyšší duchy vzduchu. Pokud je připoután k hmotné dimenzi, pak může Pták bouře vyvolávat hurikány pouhým mávnutím křídel. Většinou jsou Rokhové vyvoláni čarodějem nebo knězem Ylatha prostřednictvím složitých rituálů, ale jsou známy případy, kdy se vejce Rokha objevilo v místě, kde na zem dopadl blesk.

I menší draci jsou mocnými magickými bytostmi a ukrutnými nepřáteli. Není proto překvapením, že v samotných začátcích Pavoučího kultu se nekromanté snažili najít způsob, jak padlé draky přivést k neživotu jako své služebníky. Konec konců, Asha potřebuje všechny, a to dokonce i svým vlastním děti! Bohužel ve své snaze byli po celá staletí neúspěšní dokud Belketh, zakladatel a Velký archón Kultu, neodhalil důvod jejich nezdaru. Uvědomil si, že draci existují zároveň v materiálním i duchovním světě. Pokud nekromanté chtějí takovou bytost oživit, musí nejprve ovládnout drakovu duchovní podobu. Výsledkem Belkethových snah je Dračí přízrak, který se také stal pýchou jeho armády.

Poté, co daimjó Oshiro Nagský objevil během Křížových výprav podzimního větru mocnou Ashinu slzu, myslel si, že dokáže využít sílu Slzy ke svržení Věčné císařovny. Selhal a byl i se svým klanem odsouzen k smrti. Oshiro se proto dohodl s Kirinem, že přepraví jeho lid do bezpečí výměnou za Oshirův život. Oshiro však Kirina oklamal. Využil Ashinu slzu k vytvoření neprostupné bariéry, která znemožňuje Kirinovi získat to, co si zasloužil. Po 25 letech čekání je z Kirina šílenec, který zaútočí na kohokoli, kdo se k Oshirově svatyni přiblíží.

Pokud muž padne v bitvě, ale nikdo si nepamatuje jeho udatnost, byl vůbec kdy skutečně naživu? - Tento slavný citát je připisován kapitánovi Větrných mečů Travisovi. Údajně jej pronesl v bitvě s tajemnými čaroději poblíž Stonehelmu jako výzvu k uctění a vzpomínce na oběti války. Po bližším čtení jeho deníků však zjistíme, že Travis tato slova vyřkl po souboji s Avatarem Prázdnoty. "Viděl jsem své muže útočit na ohromný temný stín. Když některý z nich padl, nedokázal jsem se rozpomenout ani na jeho jméno." Avataři Prázdnoty nejsou myslícími bytostmi, a proto je nelze považovat za zlé. V podstatě jsou jen stinnou poskvrnou vrženou na látku reality. Tato poskvrna se šíří a zvětšuje a maže vše, čeho se dotkne. Dokáže odstranit objekty, duše a dokonce i vzpomínky.