Ambice vládců mrtvol
V Nekropolisu bylo neobvykle rušno. Nad městem proletovaly
kohorty přízračných draků. Vyzváněly slavnostní pohřební zvony. Všude svítily
toxicky zelené lucerny. Nekromanceři a upíři ze starých rodin se radili o svém
novém výboji do říše lidí a jim
podobných.
„TAK DOST!!!“ zařval Král
Arcilich IV. až popraskaly skleničky s podezřele červeným obsahem. „Jediné
co jste mi zatím navrhli bylo buď za a) poslat tam armádu zombíků, nebo za b)
poslat tam armádu kostlivců. Všichni jste banda primitivů a ignorantů, kteří o
taktice ví jedině to, že má něco společnýho s dobře vyzrálým krvavým
likérem,“ zasípal král. „Potřebujeme přijít s něčím inteligentním! Ty vaše
páchnoucí mrtvoly vám vždycky zmasakrujou inkvizitoři.“ „Začínám zuřit,“ pronesl
už mnohem klidnějším hlasem. „Očekávám vaše návrhy,“ dodal ještě.
„Co takhle tam poslat zombíky a
kostlivce najednou?“ navrhl upír Naex. „Tím je to vyřízeno,“ zasípal jakýsi
stařičký nekromancer a usnul. Rozhostilo se dlouhé ticho, při kterém král
svítil očima jako červená lampa nad veřejným domem. Pak pronesl hlasem, při
kterém se přítomným zdálo, že se jim zadrhává smyčka kolem krku: „Do říše lidí
pošleme v čele armády našeho drahého Naexe,“ zasyčel. „Bude to velkolepé –
polovina všech našich zahnívajících mazlíčků.“ A teď všichni vypadněte, než se
vám stane něco strašného.
Naex se vydal do zbrojírny. Vzal
si stylové brnění z 2cm oceli. Přes něj si přehodil povinný hedvábný pláš»
naolejovaný sádlem z mrtvol, aby po něm stékala svěcená voda. Dále si vzal
obrovskou zásobu různých zbraní. Po krátké úvaze si vzal i slunečník.
Po dvou dnech se do lidského
hlavního města dorazil posel.
Dostalo se mu slyšení u monarchy:
„Pane! Pane!! nemrtvá armáda se dala na pochod!!! Do dvou dnů je tady!!!!“
Obrovská kopa sádla se zavlnila. „ Cože už zase?“ zachrochtala. „To je ale
otrava. Nikdy se nedostane ani k hradbám. Upozorněte svatouše a našeho
hrdinu.“ Král z boží (z)vůle začal konzumovat vepřová žebra a poslovi bylo
jasné, že slyšení skončilo.
Lidský šampión Ne’zmar byl včas
informován a armáda začala zaujímat pozice. V dálce se začal rýsovat dav
temných postav. Děsivě páchnul – postupoval po větru.Vypadalo to na pořádný
masakr. Ne’zmar si začal leštit svůj runový meč. Nebyl sice ani trochu magický,
ale runy vypadaly neuvěřitelně efektně.
Tětivy byli napjaty, balisty
připraveny a kopí nastavena. Celkovou uspořádanost kazila armáda mrtvol
s Naexem vzadu. Ne’zmar seděl na koni v čele jízdy v povzdálí. „Lučištníci
palte si jak chcete, v tom já se nevyznám, ale hlavně to udělejte“
zachrčel. Šípy začaly párat hnijící maso. Kosily zrůdy Nekropolisu po tisících.
Pak se zapojili lichové a mraky otravných par začaly kosit tisíce lidských
bojovníků. Gryfové zdrtili liče a přízrační draci gryfy. Krev a hnis tekly
proudem. Smrad začal být nesnesitelný. Ne‘zmar zaječel: „JÍZDA DO ÚTOKU!!!“
Ne‘zmar byl velmi racionálně
smýšlející hrdina s rozvinutým pudem sebezáchovy. Proto chvíli počkal, a
pak teprve vyjel za jízdou. Naex stál v povzdálí na kopečku a pozoroval
celý ten úchvatný výjev. Jízda se zabořila do hord zombíků a jim podobných.
Všude létaly tělesné orgány, končetiny a tělesné tekutiny. Tam, kam vlétly šípy
z balistů, bylo opravdu kluzko, vlhko a prázdno. Lidé narazily na elitu
nemrtvé armády – upíry. Lidem začalo být horko – upíři se chovali jako mlýnky
na maso. Pak se ale vzpamatovali inkvizitoři a kněží. Sprcha svěcené vody a
svatých předmětů vykonala své. Celá bitva se odehrávala stylem oko za oko. Na
obou stranách ovšem bojovníků zůstávalo dost a dost, takže bitva mohla
v klidu pokračovat. Ne’zmar odpočíval. O meč přišel, vypomohl si sekáčkem
na maso. Koně mu sežraly zombie. Přišel o kus levého prsteníčku – ukousl mu ho
kostlivec. Naex si na kopeček přinesl polní židli a v klidu a míru popíjel
krvavý koňak. Vtom si všiml Ne’zmara, který si stranou od bitevního pole
ošetřoval prsteník. Vytáhl svůj 1,8m obouručák. Ne’zmar si ho všiml také. Se
zuřivým výrazem a taseným sekáčkem na maso se na něj vrhl. Než se Naex
vzpamatoval už ležel a sekáček ďubkoval jeho pancíř. Upír se zašklebil a
probodl mu stehno. Ne’zmar upírovi za odměnu usekl hlavu. Odhodil jí směrem do
bitevního pole a kulhal hledat nějaký svatý předmět. Bitva se chýlila ke konci.
Ztráty byly neuvěřitelné. Ne’zmarovi bylo jasné, že až to nekromanti oživí bude
konec královým opulentním večeřím.Proto se rozhodl sám se vydat do Nekropolisu
v přestrojení.
Za pár dní vyrazil. Vypadal úplně
jako nějaký upíří lord. Cesta proběhla v klidu, až došel k Nekropolisu.
Zamířil rovnou k nejvyšší citadele. Plížil se směrem nahoru a hledal
nemrtvého krále. Tu uviděl postavu v plášti a rozměrné kápi. Měla decentní
korunku a byla k němu otočena zády. Na nic nečekal, přiskočil k ní a
podřízl jí. Tedy pokusil se podříznout. Arcilich se otočil. Nebyl vůbec
ozbrojený. „Teď bych měl říct, že zemřeš, ale nechci být nudný“ poznamenal.
Ne’zmarovi jakási síla vyrvala zbraně z rukou. On tušil jaká to byla síla.
Magická. Arcilich se skvěle bavil. Pohazoval si s Ne’zmarem jak chtěl.
Hrál si z ním, jako kočka z myší. „To ti neprojde zasípal Ne’zmar.“
„Myslíš?“ usmál se lich. Ne’zmar neodpověděl. Místo toho využil chvilkové
lichovy nepozornosti a kopl licha do zubů. Ten se svalil se zvukem
připomínajícím kácející se strom. Ne’zmar lichovi dupl na krk. Praskl jako
sirka. Celá nekropole se začala řítit. Ne’zmar se pokusil utéct. Myslíte, že to
náš hrdina přežil? Samozřejmě že ne.
|