Heroes Centrum - Česká centrála pro sérii HoMM

  Jsem Freud. Jsem člověk a povím Vám takový zajímavý příběh, co se mi stal za života.

  Jednoho dne jsme s přáteli vyrazili na lov. Bylo nás tam ten den dohromady šest a vydali jsme po jelení stopě.

  Ten den v tom lese byla strašně hojná zvěř a nechtělo se nám tak rychle domů, když se nám tak dařilo.

 V dálce u skály jsme zahlédli ohně. Jeli jsme tedy za nimi a jak jsme se blížili blíž, viděli jsme, že to jsou trpaslíci. Bylo jich kolem dvaceti. Přijeli jsme tedy k nim a trpaslíci nás přivítali a začali se s námi bavit.

  Bavili jsme se dobrou půl hodinu,ale potom jeden z trpaslíku promluvil:,,Nenalovili byste nám prosím vás taky zvířata. My trpaslíci jsme sice dobrými válečníky, ale neumíme jezdit na koních a tak ani nemůžeme chytit žádného jelena.“

 My jsme se jim začali vysmívat a jejich prosbu jsme se smíchem odmítli.

  Za chvíli povstal jeden  z trpaslíku a mohutným hlasem řekl:,,Odmítli jste pomoci ubohým trpaslíkům, kteří jistě zahynou, ale nezemřou sami! Tím vás tedy zaklínám a za sedům dní všichni zemřete!!!“

  My z toho měli tenkrát hroznou srandu  a za chvíli jsme odjeli.

  Už utekly čtyři dny a my se tomu pořád smáli.

  Pátý den nám všem nějak tížilo srdce a připadalo nám, že se stáváme přízraky. Jeden ale na to řekl, že to je jenom pocit ze špatného svědomí. My mu tedy uvěřili a dál se bavili v hospodě.

  Šestý den jsme se už všichni báli trpasličího prokletí a zůstali jsme všichni doma. Ten den mi připadal, jako celý můj život, hlavou mi procházely vzpomínky, které jsem kdy v životě zažil. Snažil jsem se na to zapomenout, ale nešlo to. Celý večer jsem nemohl usnout a věděl jsem, že moji přátele mají určitě ty samé pocity a že nemůžou určitě usnout stejně jako já.

  Vydal jsem se tedy za prvním z nich, co bydlel ode mě kousek cesty.

  Uhodl jsem dobře. Taky nemohl usnout. Společně jsme tedy obešli všechny přátele a každý z nich měl tu samou vadu.

  Chvíli jsme bádali, co máme udělat. Ale potom Lafa napadlo, že bychom se měli jít těm trpaslíkům umluvit a nalovit jim nějaké jídlo.

  Ani nás ten večer nenapadlo jít pro koně. Utíkali jsme do toho temného místa pěšky.

  Dorazili jsme na to místo, kde ti trpaslíci tábořili. Nikoho jsme tam nenašli. Křičeli jsme na ně, ale nic!

  Šli jsme tedy domů. Byli jsme strašně vysílení, a když už jsme došli do vesnice, bylo už poledne.

  Byli jsme tak strašně vysílení, že jsme se museli jít najíst do blízkého hostince. Každý z nás tam snědl pro čtyřčlennou rodinu jídlo na týden. Ale přece jsme měli nadále hlad. V tu chvíli jsme se už všichni začali třepat strachy a uvědomovali si, co nás čeká.

  Abychom na tu hrůzu zapomněli, tak jsme se chtěli opít do němoty. Ale ani to nepomáhalo.

  Byl už večer sedmého dne a byli jsme vystrašeni k smrti. Můj přítel už to nevydržel a běžel k lesu. Nevíme přesně co se mu stalo. Ale slyšeli jsme jak křičí bolestí. Vydali jsme se okamžitě za ním. Našli jsme už pouze rotrhané tělo. Nevíme, kdo nebo co ho zabilo.

  Šli jsme zpátky do hostince a objednali další piva.

  Edirova smrt byla hrozná, každý z nás na něho v tu chvíli myslel.

  Náš nejsilnější přítel ale řek: :,,Edir byl z nás nejslabší a neměl u sebe žádnou zbraň. My jsme se již poučili z jeho smrti a nedáme svůj život tak lehce.“

  Každý sáhl po své zbrani, brnění a štítu. Byli jsme připravení setkat se s vrahem našeho přítele.

  Aget – náš nejsilnější přítel vstal od stolu a šel ke dveřím.

Uviděl něco hrozného, muselo to být tak strašné, že ani nevím, jak to popsat. Vyděsilo ho to natolik, že hrůzou zemřel. Byl to nějaký přízrak! Přišel k němu a začal z něho vysávat duši. Jeden, co seděl se mnou u stolu, tak popadl sekyru a zaútočil na něj. To ale neměl dělat…

  Přízrak z něho pohltil veškerý život, viděl jsem mu do obličeje, byl to strašlivý pohled.

  Zůstali jsme už jenom tři.

  Nevěděli jsme, co máme  dělat. Utíkali jsme na horu do podkroví. Jeden z mých přátel otevřel jako první dveře. Jakmile je otevřel, zemřel. Lehl k zemi. A přízrak se k němu pomalu blížil.

  Poslední z mých přátel klekl před přízrakem a řekl:,,Prosím, nezabíjej mě, já těm trpaslíkům pomůžu,“

  Přízrak neměl slitování ani s ním, usekl mu hlavu.

  Zůstal jsem sám. Nevěděl jsem, co mám dělat. Potom mě napadlo poslední východisko z téhle situace. Udělat sebevraždu. Raději se zabiju sám, než aby můj život pohltila takováhle bestie. Přízrak se blížil ke mně, já vytáhl nůž a bodl si jej do hrdla.

  Tak jsem tedy zemřel já. Mi přátele stále bloudí podsvětím, protože přízrak vlastní jejich duši. Já se naštěstí zabil sám a proto jsem svobodný.

  Možná se říkáte, jak jsem mohl napsat  tento příběh. Ale smrt je jen další cesta, kterou musím podstoupit.