Heroes 7
Heroes 6
Heroes 5
Heroes 4
Heroes 3
Heroes 2
Heroes 1
Dark Messiah
Fórum

Heroes Centrum - Česká centrála pro sérii HoMM

Heroes Centrum banner

Hraničář

 

Jedná se pouze o úryvek, proto je třeba trochu osvětlit příběh:

V tomto úryvku vystupuje Elthario (syn čaroděje Al-Adii, který se také stal čarodějem), Sao Jin (li-shenský námořník z východu - něco jako Japonci) a Hagadin (bývalý agent, který nyní cestuje s Elthariem). Všichni tři vstupují do síně, kterou našli po dlouhém hledání. Podle legendy v ní má být ukryt vzácný artefakt - soška, který je mocnější než cokoliv, co spatřil svět. Hlídají ho ale dva strážci. Děj této knihy se odehrává o několik set let později (po prvním dílu Hraničáře), kdy lidé už moc na kouzl navěří a elfy, trpaslíky a jiné tvůry považují spíš za součást přírody, než nadpřirozené bytosti. Objeví se zde opět Satan, který byl v prvním díle zahnán zpět do Pekla. Kruh i Satan se potom stáhli pod zem, Peklo se stalo opět jen pustinou a oba dva trpělivě vyčkávají, až nadejde vhodná chvíle, aby mohli udeřit.

 

Za chvíli stanuli před malým vchodem. Nebyl nijak zdoben, ale zdálo se, že je to záměrně. Vešli totiž do kráteru podobné jeskyni s otvorem nahoře, kudy proudilo dovnitř světlo. Byl už den, slunce zrovna vstávalo a pozlatilo svými paprsky ranní červánky. Do jeskyně před nimi proniklo už tolik slunečního světla, že se celá zalila září slunce a stěny vypadaly jako pokryté zlatem. Dno kráteru bylo ploché a lesklé jako zrcadlo, jen několik čar a kruhů uspořádaných do zvláštního ornamentu zdobily podlahu. Úplně uprostřed však stálo cosi, co jaksi rušilo onu uspořádanost a jednolitost. Byl to vysoký podstavec, dalo by se říct portál, na kterém ležela velká křiš»álová koule. Uvnitř se vznášelo cosi, co vypadalo jako lesklá soška v podobě shrbeného muže. Slabě modře světélkovala, ale nevydávala žádný zvuk ani teplo.

 

„Konečně…“ vydechl Hagadin, ale Elthario ho chytil za rukáv.

„Počkej, ty blázne. Nemůžeš tam jen tak jít a vzít si to. Někde tady musí být ti strážci a určitě je to tady plné pastí.“

„Na tomhle rovném povrchu?“ usmál Hagadin jakoby říkal: ,Co mi to tu vykládáš, mladíku?‘

„Já půjdu,“ řekl najednou Sao a dřív než mu v tom mohl kdo zabránit, vkročil na vyleštěný povrch.

„Vra» se!“ zařval Elthario.

 

Ozvěna se jako strašlivý chór rozezněla všude okolo a hodnou chvíli se tříštila o stěny, než zcela zanikla. Sao se velmi lekl a skutečně stanul tam, kde byl. Po odeznění nastalo opět zvonivé ticho. Hagadin se už chtěl vydat také vpřed, když tu se nahoře cosi ozvalo. Sotva slyšitelné zamručení, které ale nepřeslechl nikdo z nich. Pak jakoby se něco šoupalo po skále a zase nastalo ticho.

 

Zajímavé bylo, že ani Elthario při své moci a vědění nedokázal odhalit nepřítele dřív, než se objevil jen na dva kroky před zkoprnělým Sao Jinem. šikmooký jen vykulil oči, ale nebyl v prvotním leknutí schopen pohybu. Stále se ještě nehnul z místa od doby, kdy na něj čaroděj vykřikl. Teď stál proti obrovskému monstru v rudé zbroji s obřím palcátem v rukách. Tvor se také nehýbal, jen rudýma očima, které zářily zpod hledí helmy jako dva smaragdy, pozoroval muže před sebou. Z toho jakoby náhle opadl všechen strach. V příštích několika vteřinách se vyšvihl s až neuvěřitelnou hbitostí vpřed, v jedné ruce držíc dlouhý námořnický nůž. Obr se ani nestačil rozmáchnout, než mu dlouhá čepel pronikla od lopatky dolů k srdci. Sao pustil násadu a skulil se přes rameno za zády netvora přesvědčen, že v příštích vteřinách uslyší známé ocelové žuchnutí, ale nestalo se. Místo toho zaslechl pouze zachrastění kovové zbroje a tvrdý úder do hlavy ukončil jeho vědomí.

 

Elthario okamžitě pochopil, že tady končí všechna legrace. Rozhodně nebyli v situaci, kdy by se mohli spolehnout na své schopnosti. Sao zasáhl srdce, to věděl Elthario jistě, protože sklon bodu a délka nože tomu jasně napovídaly, ale obří strážce v rudé zbroji jakoby nic necítil. Rozrušený Elthario si mimoděk všiml, že u pasu se stvůře houpe řetěz z lebek pečlivě vyčištěných a vybělených na slunci. Asi taky hledali artefakt, napadlo ho, když zvedal svou hůl nad hlavu. Zkusil ohnivé kouzlo, které má vždy ohromný úspěch – ohnivou „bombu“.

 

Kouzlo vyletělo ke strážci rychlostí blesku a táhlý sten provázený třeskem potvrdil, že neminul svůj cíl. Elthario si oddechl (už jsem myslel, že to nezabere) a s uspokojením se chtěl vydat vpřed, když se z kouře znovu vynořila jako přízrak obří postava v rudé zbroji. Ze zad se čadilo a bylo vidět okraje popáleniny. Sakra, to je horší nepřítel, než jsem myslel.

 

Obluda se vyřítila proti čaroději a Hagadinovi, který dosud stál na místě, jako tuna hromů. Jen o vlas unikl Hagadin smrtící ráně, která rozezněla ozvěnu po celé síni. Podlaha byla ovšem stále jako nová. Elthario, který se jen tak letmo uhnul doprava, se snažil dopoutat co nejrychleji, aby mohl obra smést nějakým kouzlem.

 

Strážce se ani nerozhlížel, jen se otočil vpravo, kam uhnul Hagadin, a se strašným řevem se hnal za agentem. Byl o dobré tři hlavy vyšší a také dost rozložitý, takže mu nedělalo problém Hagadina za chvíli dohnat a povalit ranou pěsti na zem. Agent sebou pleskl na podlahu, odřel si bradu, natloukl levý loket a zapraštělo mu v páteři. Přesto se s vypětím sil otočil na záda, takže spatřil rozmachujícího se strážce nad sebou…

 

Druhý záblesk a strážce sebou škubl, aby se podíval na odvážlivce za sebou. Toho využil Hagadin. Překuli se na bok a vyšvihl se na nohy. Strážce se o něj už ale nestaral a tryskem se řítil proti čaroději stojícímu na druhé straně síně u zdi. Elthario na něj vysílal jedno kouzlo za druhým. Některá kouzla běžícího míjela, jiná do něj narážela nebo byla odrážena jeho sekerou, ale rudý ďábel se nezastavoval. Velmi rychle dosáhl na vzdálenost dvojitého máchnuté palcátem a rychle se přibližoval. Elthario vyslal poslední kouzlo – obří plazmovou kouli – a skočil stranou, aby ho velký palcát nezabil. Odrazil se od stěny, přistál na nohy na podlaze za strážcem, skočil vpřed a dopadl na výstupek portálu, kde se v křiš»álovém obalu skvěl mocný klenot.

 

Zezadu už doléhaly těžké kroky rudého. Èaroděj se jen tak letmo ohlédl a ke své hrůze zjistil, že strážce je teď mnohem větší a zdálo se i silnější, protože na zdi, do které udeřil, se objevila nepatrná prasklinka. Elthario vyslal další kouzlo, tentokrát dlouhý nafialovělý paprsek trochu jiskřící po stranách a zasáhl strážce do ramene. Ten jen zavřískl, ale hnal se dál. Elthario zamával holí do stran a ve vteřině k němu přilétl z rukou udiveného netvora mohutný kyj. Rudý byla ale překvapený jen na chvíli. Pak vztáhl ruku v čaroději a vyslovil slova, která čaroděj neznal. Z prstů strážce se vystřelily jako stříbrné stuhy věnce blesků. Elthario už nestačil uhnout, takže mu kouzlo projelo tělem. Otevřel psta, ale nyvšel z nich ani jediný zvuk. Jeho ruce klesly bezvládně k bokům, sesul se na podstavec a omdlel.

 

Netvor byl několika kroky svých velkých nohou u něj. Zvedl ho, jakoby to bylo peříčko, a mrštil čarodějem o stěnu. Byla dost daleko, téměř padesát sáhů, ale netvor v rudé zbroji vyslal Eltharia proti chladným kamenům bez větších problémů. Èaroděj se tvrdým nárazem probral a vykřikl v agónii bolesti, když už ležel na podlaze. Naštěstí se mu nic závažnějšího nestalo. Namáhavě se otočil a se sípěním a vzdechy pohlédl na svého nepřítele. Viděl ho rozmazaně a nejasně, ale bylo jisté, že se k němu blíží. Zvedl se na nohy a chtěl se opřít o hůl, když ta z neznámého důvodu povolila. Elthariovi v té chvíli bleskla hlavou bláznivá myšlenka: Zlomila se, určitě se zlomila, načež se opět svezl k zemi. Zapraskání lámajícího se dřeva při pádu bylo jistě jen jeho výmyslem, nějakou halucinací… Snažil se zaostřit a jednou se mu to na chvíli přece jen povedlo. V té chvíli však spatřil ten nejstrašnější obraz:  jeho hůl je rozštípnutá vedví a všude kolem se válí rozštípnuté kusy hole.

 

Vše se zdálo beznadějné. K němu přicházel pomalým korkem strážce – teď už vážně jen šel. Neměl také kam spěchat, protože jeho kořist ležela před ním bezmocná. Ano, tak teď jsem to skutečně projel na plné čáře, pomysle si Elthario. Přesto napjal všechny síly, aby se postavil. Vztáhl ruce k nebesům, prsty rozevřel a hlavu zaklonil jak mohl nejvíce. Zpod zavřených víček mu tekly slzy a stékaly po zkrvavené tváři, ale on jen vzpínal ruce k nebi. Jediná možnost, jak se zachránit, pak už není jiná možnost.

 

Netvor už byl u něj, když se stalo něco zvláštního. Do Eltharia znenadání vjel dlouhý paprsek světla a strážce jen ucouvl. Kyj mu vypadl z ruky a trochu se otřásl. Elthario otevřel oči a vykřikl. Z nebe se snesl pravý déš» obřích balvanů ověnčených ohněm. Jako výbušné střely z katapultu se tříštily o podlahu, všude odlétávaly kusy roztavené horniny a zasahovaly strážce do prsou, nohou, ramen i hlavy. Stvůra vrávorala, ale nepadla k zemi. Hagadin, který vše sledoval z druhého konce síně, se připlížil k Saovi a táhl ho pryč. Kolem něj dopadaly kusy meteoritů, všude hořel rudý oheň, v pevné kamenné podlaze se objevilo několik rozšklebených děr připomínajících ústa staré ženy.

 

Poslední obří kámen se zřítil z výše na zem a vybuchl s ohlušujícím třeskem. Ozvěna měla plné ruce práce a přehazovala si zvuk ze stěny na stěnu. Postupně vše utichalo, kouř se rozptýlil a oheň pomalu dohasínal. Teď uvidím jeho mrtvé tělo, usmál se v duchu čaroděj se zakloněnou hlavou. Narovnal hlavu a podíval se před sebe. Před ním se tyčil snad dvakrát větší strážce, než jaký byl před tím. Elthario se cítil, jako když valí stolibrová kámen do nekonečného kopce a sil není na zbyt. Věděl, že tomuto nepříteli nedokáže vzdorovat, že ho ten obří balvan pohřbí pod svou nesmírnou vahou někde dole pod strní v údolí smrti.

 

Podíval se na druhý konec síně, kde Hagadin pečoval o Saa a zase sklouzl na rudého. Strážce se škodolibě zasmál skřehotavým smíchem.

 

„Je mi tě líto, čaroději,“ zvedl hledí a zašklebil se. Objevil se odporně zkřivený obličej, kterým však občas jako elektrický výboj proběhlo několik drobných blesků. Elthario se více než na cokoliv jiného soustředil na zbroj a snažil se ji prohlédnout. Nebylo to snadné při jeho stavu, ale povedlo se mu to. Celé strážcovo tělo mělo červenou barvu a pod kůží mu pulzovala ona „elektřina“. Elthario se málem rozesmál. Jistěže na něj nepůsobí nic z magických dovedností. On sám je magie. Je tvořen z čisté magie stejně, jako andělé z energie.

„Hej, pojď sem,“ pokynul náhle strážce kamsi dozadu a těsně za ním se objevil druhý rudě oděný muž. Byl však menší, protože ještě nenasbíral tolik magické energie, která by ho posílila a náležitě zvětšila. „Máme tady další návštěvu. Za jak dlouho myslíš, že ho dokážu zabít?“

„Hned,“ zachechtal se ten menší. „Pokud ho nezabiji já.“

„Ty?“ křivil odporný obličej větší strážce. „Já jsem si ho uhnal, tak já ho tedy zabiji.“

„Vážně?“ zeptal se menší a přistoupil ke svému druhovi. „Ty sis ho uhonil, tak já ho teď zabiju.“

„Ne. Vem si toho druhého.“

 

Menší uznal, že je to dobrá nabídka a s potěšeným výrazem pod hledím své helmy, který viděl jen čaroděj, se odebral na druhý konec síně. Velký strážce se obrátil na Eltharia a udělal dva kroky. Teď stál pár stop od své oběti.

 

Elthario viděl, jak se stvůra napřahuje. Obrovské svalnaté paže byly jasně čitelné i pod rudým pancířem a kroužkovou zbrojí. Ale ve chvíli, kdy stvůra na moment odklonila svůj zrak od Eltharia, čaroděj udeřil. Vztáhl ruce ke zbrani a vší silou zatáhl magickými silami k sobě. Palcát se mu dostal do ruky v momentě i s jednou strážcovou rukou. Rudý zařval a chytil levou rukou pravé zápěstí, z něhož mu nevytékala krev ale proudila ven magická energie. Snažil se zacpat díru, ale nedařilo se. Menší se ohlédl, ale jen na chvíli. Pak ráznými kroky dál postupoval k Hagadinovi, který vytasil svůj jatagan a postavil se proti monstru. Byl to nerovný boj.

 

Velký strážce mezitím řval jako šílený, protože mu rána působila nesmírnou bolest, jakou jistě ještě nepocítil. Všude kolem se míhaly fialové a modré blesky magické energie, které unikaly z rány. Elthario nyní využil nepozornosti strážce, který se zmítal v bolestech, a rozmáchl se ke smrtící ráně. «al vší silou, která mu ještě zbývala. Síní se rozlehl nový sten, strašlivý a uši drásající, že se Hagadin v hrůze vrhl na zem. Sao se tím zvukem také probudil. Elthario se rozmáchl ještě jednou a pekelná rána spojená s výbuchem fialových blesků potvrdila, že neminul strážcovu hlavu.

 

Menší se zastavil a zděšeně se otočil. Ozvěna zvuk ještě násobila, takže to bylo skutečně strašlivé. Elthario se svalil na zem. Už ani dívat se nemohl, jak byl nyní vysílen, takže čerpal energii kde mohl. Ve vzduchu kolem něj jí naštěstí létalo dost, takže se brzy dokázal postavit na nohy. Zdálo se ale, že problémům není konec. Malý strážce se vrhl na Hagadina a nejspíš se chtěl pomstít za mrtvého druha, protože vyváděl jako šílený. Hagadin téměř nestačil uskakovat, jen se modlil, aby ta příští rána šla opět vedle.

 

Elthario se asi po pěti minutách, kdy vysál z ovzduší zbytky magické energie, rychle rozeběhl k zápasícím. Hagadin už nemohl, jen se vlekl a uskakoval stále pomaleji. Strážce to zřejmě zaregistroval a na okamžik se zastavil. Agent ztratil ostražitost a toho využil rudý. Jedna rána Hagadina zasáhla do stehna, jiná do břicha. Svalil se na zem a zavřel oči. Teď už zcela jasně věděl, že se nedokáže ubránit.

 

V jedné chvíli se ozvalo více hlasů zároveň, takže nebylo zprvu možné určit, který komu patří. Sao zcela probuzen strážcovým řevem, skočil vpřed a jedním mohutným saltem se ocitl na zádech strážce. Už předtím si všiml pro člověka příliš velké dýky, kterou měl rudý upevněnou ve zlaté pochvě za pasem vzadu. Problém byl se té zbraně zmocnit. Strážce, který na svých zádech ucítil cizorodý předmět, sebou škubl a málem Saa shodil. Ten se na poslední chvíli chytl části pancíře a tak se na strážci udržel.

 

„Sao vydrž!“ zařval přes půl síně Elthario, ale to neměl dělat.

 

Strážce mu naproti poslal celou hrst blesků, které čaroděje opět neminuly. Bylo to zákeřné kouzlo, proti kterému se jen těžko brání a ani magický štítí nepomáhá. Elthario zakopl a padl břichem na dlaždice. Sao se mezitím houpal na strážcových zádech. Už sklouzl k pásku, ale nedařilo se mu dýku vytáhnout. Rudý sebou házel ze strany na stranu, ale na Saa díky zbroji dosáhnout nemohl.

 

Hagadin se mezitím zvedl a teď jen čekal, až k němu bude obr zády a teď zrovna byl. Agent se rozmáchl s jataganem v ruce a zabodl ho vší silou do strážcova stehna nad koleno. Úzká čepel pronikla mezi kroužky kroužkových kalhot a vylezla na druhé straně. Hagadin uskočil a čepel jataganu se rozprskla. Agent sice nedocílil toho, že by netvora zranil, ale dokázal ho na chvíli zastavit, což poskytlo čas Saovi. Ten jediným skokem přistál na zemi a druhým pohybem vytáhl nůž z pochvy. Rudý se otočil a zlostně se rozpřáhl sekerou, ale jeho rána nikdy nedopadla. Jen se svalil bez hlesu s dýkou v srdci na zem. Sao i Hagadin byli v mžiku poraženi vodopádem magické energie, která vytryskla z rány a vybuchla v ohromný vodotrysk.

 

„Hagadine,“ zasípěl Sao a ukázal na křiš»álovou kouli v artefaktem.

 

Sklo se jakoby nic rozprsklo na tisíce střípků a v ohlušující fontáně lesku se rozprostřely na zemi okolo.

 

Sao rychle doběhl k portálu a vztáhl ruku po sošce, která zde nyní ležela. Zdálo se, že z teď vychází něco, co by se dalo nazvat teplem, či jakýmsi druhem energie. Sao Jin v tu chvíli pocítil, že ten artefakt je mocnější, než by se mohlo zdát. Vztáhl po něm chtivě ruku, ale setkal se s tuhým odporem. Vykulil oči, když byl vteřinu poté odmrštěn zpět a pořádně si natloukl. Za ním už se hnal Hagadin, který ale nešel k němu nýbrž za Elthariem stále ležícím na zemi. Párkrát ho propleskl (stará a osvědčená metoda) a čaroděj se na něj opět podíval slepýma očima.

 

„Pus»te mě k tomu!“ křikl Elthario.

Rychle si urval kus pláště a přehodil ho přes sošku. Nic se nestalo. Pak se ji pokusil vzít opatrně do ruky a kupodivu to šlo.

„Tak a teď ke mně,“ zavelel.

 

Oba jeho společníci se přitiskli k němu co nejblíže, aby se transportní kouzlo podařilo. Na přepravu tří osob je sice třeba množství energie a čaroděj je po tom tak trochu malátný a neschopen dalšího kouzlení po určitou dobu, ale teď to museli risknout. Za zády jim vybuchovala síň z přebytku magické energie, když už vylétali velkým otvorem ven na světlo.

 

Autor: bcgroi

 

  Komentáře
Jméno:

 

Text:

 

Ochrana proti spamu:
Napište číslici osm:
 

bcgroi - 11.07.2009 | 20:36

koukni ještě na mou další: Útok nebeských tvorů na pekelné vojsko ,-)

bcgroi - 11.07.2009 | 20:35

dík za pochvalu... snažím se,aby to bylo co nejlepší ,-) ale ty překlepy mě tam mrzí

Rommann - 08.07.2009 | 22:07

To je senzační!! Hltal jsem to jednim dechem! Celkem bych si přečetl celej příběh!:o) taky uvažuju,že sem hodim úryvek z knížky,co zkoušim psát...

bcgroi - 25.01.2009 | 20:42

jo a ještě jedna poznámka - možná, ale fakt jen možná by vyšla ta Hraničář, tak se těšte :-D kdyžtak bych pak napsal, kdy... jo a Zehir, klidně mi dej icq, abychom se mohli kontaktovat.

bcgroi - 23.01.2009 | 20:04

navíc je tam nahoře napsáno, že je to úryvek z knihi, ale to je jedno. kdy by vyšla nevím, protože pořád sháním nakladatele...

bcgroi - 23.01.2009 | 20:03

:-D píšu čtvrtou... první, která měla sice dobrý nápad,a le nebyla moc poveděná, se jmenovala ZaČasu králů, druhá Jižanské příběhy, již trochu více vydařená , třetí a čtvrtá je Hraničář, která sleduje osudy mnoha lidí a bude asi nejrozsáheljším dílem

Zehir - 23.01.2009 | 18:53

To bcgroi, měl bych jednu veřejnou, plánuješ napsat knihu? A jestli jo, tak kdy by vyšla a jak by se jmenovala?

bcgroi - 23.01.2009 | 13:48

jak říkám, jestli jsou nějaké otázky, tak stačí napsat na bcgroi@seznam.cz

Zehir - 22.01.2009 | 20:01

A další dvě povídky, už je tisknu a čtu.

bcgroi - 16.01.2009 | 12:59

omlouvám se, že je tam tolik překlepů a chyb, ale bylo to asi zrovna z nějaké nekorekturované verze, takže hafo věcí bych tam ještě změnil...

 
Copyright © 2005 - 2019 Heroes Centrum